Tarnation

Tarnation (Zatracení)

Film vypráví o peripetiích Jonathana i jeho matky, jejíž život (a potažmo Jonathanův) osudově poznamenal pád ze střechy domu a následná nevhodná léčba. Vypráví mj. o nepěkných vzpomínkách na pěstounskou péči, do které byl svěřen poté, co byla jeho matka hospitalizována na psychiatrii. Také o Jonathanových rodinném zázemí, o babičce a dědovi, i o formativních letech, kdy navštěvoval gay kluby, v nichž přičichnul k undergroundo­vému filmu.

Snímek je hodně emotivní, místy sebesžíravý, když mluví o věcech, které si každý raději nechá pro sebe. Svým podáním se pak stává obecnější výpovědí o lidském nitru.

Osobně mám film hodně rád, titulky snad dodělám do 2 týdnů.

Oficiální info k filmu:

New York, březen 2002. Dvaatřicetiletý Jonathan zjišťuje, že se jeho psychicky nemocná matka předávkovala lithiem. Po pěti letech se v doprovodu svého přítele vrací do míst, kde vyrostl, na předměstí texaského Houstonu. Tolik prolog jednoho z nejoriginál­nějších snímků posledních pěti let. Autobiografický horečnatý sen je složen z dokumentárních pasáží, inscenovaných sekvencí, domácího videa, amatérských filmů, fotografií, vzkazů na záznamníku atd. V psychedelické dramatizaci životního traumatu se Jonathan snaží vyrovnat s bezprávím na matce, která byla podrobena více než dvěma stům elektrošoků, v podstatě bezdůvodně. Snímek sestříhaný na iMovie, standardní součásti jakéhokoli počítače Apple, se stal diváckým hitem na festivalech v Sundance i Cannes. Strhující kinematografické „vymítání ďábla“ je zároveň vysoce intimním vyznáním syna z lásky k matce

Jonathan Caouette o filmu:

„Já jsem byl vždycky strašnej nezmar. Chtěl jsem vždycky všecko dovést do konce. Nasbíral jsem 160 hodin materiálu. A už od svých čtyř jsem chtěl točit filmy. Vždycky jsem chtěl vypovědět svůj životní příběh, převyprávět ho na plátně a mít tam herce. Nikdy mi nedošlo, že ten film točím jen tak jakoby mimochodem celých dvacet let. Kvůli tomu taky používám text, abych navodil dojem poruchy osobnosti. To jako určitý rámec stačí, protože se dál film stejně sám dostává do mnoha podivných poloh.“

„Je divný, když si na to teďka vzpomenu, protože přesto, že jsem si ani v nejdivočejším snu nepomyslel, že to, co točím, uvidí lidi v Cannes nebo, že se to vůbec bude promítat jinde než u nás v obýváku, nějak jsem vždycky tušil, že celý to moje šílenství a materiál, který o tom zaznamenávám, se mi bude někdy nějak hodit. Občas jsem měl tak ulítlý představy, že třeba umřu sám ve svým bytě a můj materiál někdo najde, něco na způsob Záhady Blair Witch. A pak z toho něco vytvoří, což mě přivádělo k šílenství, a to je divný, ne? Tak jsem si řek, že nebudu čekat až umřu, aby tenhle film mohl vzniknout.“

Rozsáhlá recenze zde: http://www.fan­tomfilm.cz/?…

Ukázka není oficiální trailer, ale část filmu, která se konkrétně dotýká depersonalizace. Tahle ukázka je zároveň obrazově nejvíce naturalistická, snad vás to neodradí.

Autor: Vašek