Cape of Good Hope
Neúspěch ničí zbabělce a inspiruje vítěze.

Update

November 21st, 2009 zaslal admin

Už dlouho jsem zde nic nenapsal a vlastně ani nebylo co, takže bych se jen opakoval. Co se týče mého zdravotního stavu, jako obvykle říkám bylo hůře. Jenže nikdy není nic ideální a tak když se někde něco posune dopředu, něco jiného se posune dozadu.

Nikdy jsem se tady příliš nerozepisoval o rodině a mělo to důvod, nebylo prakticky nic pozitivního co bych o ní mohl napsat a byl to jeden z mnoha problémů které jsem musel řešit. Je to smutné když lidi od kterých čekáte v nejtěžších chvílích pomoc, se na vás vykašlou a aby to ještě nestačilo ještě si do vás kopnou. V poslední době jsou doma dost často hádky a já vlastně ani nechápu proč. Trochu si připadám jak nějaký otloukánek i když podle mě nejsem ten typ osoby, který do této kategorie zapadá. Pro představu musím nejdříve zobrazit trochu vztahy v naší rodině. Máme tu otce, ke kterému nemám žádný cit. Je to člověk, který si vždycky myslel, že péče o děti začíná a končí tím, že se zaplatí nájem za byt a tím to končí. Oblečení, hračky, kapesné, dárky k narozenám nebo k vánocům, to jsou zbytečnosti, které jsem já nikdy neměl. Dědil jsem jen to, co zbylo po bratrovi. Vzhledem k tomu, že jsem s tím vyrůstal od malička, nepřišlo mi to divné a nepřišlo mi že je to jinde jinak. Proto když se v tom babral nějaký cvokař, řekl jsem mu že mi nemůže chybět něco, co jsem nikdy nepoznal. Je to asi těžké pochopit, ale je to tak. Co se týče mé matky, tady to je jiné, ale dodnes jsem vlastně nepochopil co se u ní děje v hlavě. Přijde mi, že dost často v ní kolují nějaké hormony, které ji asi zatemňují mysl, jinak si to nedokážů vysvětlit. Jeden den mi třeba dost agresivně nadává a druhý den ráno se chová úplně jinak. Nevím jestli si to uvědomuje ale je to tak. Není to tak, že bychom řešili něco důležitého, vlastně se nikdy nic neřeší. Prostě zničehonic mi začně nadávat s tím že ji vadí moji přítomnost. Druhý den opět úplný obrat. Je to jako kdybych potkal dva úplně jiné lidi a jediné co jsem zjistil je, že večer je dost agresivní a ráno je klidnější. Není to tak vždy, ale většinou ano. Myslel jsem si, že je to kvůli tomu, že má třeba stres v práci ale děje se to každý den, i víkendy.

Když se takhle hádáme, tak jsem vyzkoušel všechno co mě napadá a jediná efektivní věc je odejít. Když se hádáte, nic nevyřešíte, jenom přidělává stres v sobě. Když ji ignorujete, její agresivitu to ještě víc vyburcuje. Což by mě bylo celkem jedno, ale když na vás někdo z metru prská a nadává vám do čůráků, je těžké zůstat klidný. Není to jen o mě, ale já tady hraji nechtěně největší roli. Tak 50% jejího vzteku jde na mě, 30% na otce, a 20% na bratra. U bratra je to dané hlavně tím, že bydlí jinde (rodiče mu koupili byt a auto). U otce je to dané zase tím, že většinu dne je (díky bohu) pryč. Takže bych to asi neměl brát osobně, zkrátka jsem jen první na ráně když se její hormony zblázní, alespoň se tím uklidňuji.

Problém mého otce spočívá pravděpodobně v komunismu. Nikdy se asi plně nesmířil s tím, že komunisti jeho rodině sebrali velký majetek a on pak musel žít jako socka a o všechno se prát sám. Tuhle křivdu nikdy nepřekousnul a tak za všechna svá životní zklamání viní někoho jiného. Díky tomu absolutně nesmyslně šetří, což se dá určitě pochopit a je to lepší než rozhazování, jenže problém je v tom že ušetřené peníze pak vyhodí za nějaký nesmysl, který nepotřebuje. Pokud někde necháte puštěné světlo a odběhnete si jen omýt ruce, už nadává. Tímto stylem šetří pár korun ročně. Jenže..vlastní jeden starý a nepříliš pěkný dům, v tomto domě spí o víkendech (asi aby si odpočinul od matky). Do tohoto domu kde spí pouze o víkendech koupil speciální elektrické topení za 200 tisíc, což se dá pochopit. Problém je v tom, že ho nikdy nepoužil. Topí si totiž dřevem :) v kamnech. Jaký má smysl šetřit a pak peníze vyhodit do kanálu? Podobných nesmyslů dělá stále celou řadu. Např. má starého favorita do jehož oprav dal za poslední dva roky alespoň 50 tisíc a stále je pouze v polopojízdném stavu (rozuměj týden jezdí, dva týdny ne). Že by za stejnou cenu koupil ojeté a určitě mnohem mladší auto ho příliš nezajímá.

Problém mého bratra je zase v tom, že má fakt špatnou a mizerně placenou práci ve které tráví hodně času. Jeho šéf ho šikanuje a protože nemá příliš dobré vzdělání nebo praxi v nějakém zajímavém oboru, nemůže najít jiné místo. Díky tomu je nucen snášet ponižování od svého šéfa. Spánková deprivace, špatný životní styl, apod. z něj dělají živou trosku. Tyhle svoje svinstva si opět vylívá jen na mě. V praxi to vypadá tak, že na jakoukoliv otázku odpovídá sprškou prudkých nadávek. Je to také jeden z těch typů lidí, kterému když pomůžete, tím méně toho dělá. Z laskavosti si vytvoří pravidlo a čeká že to bude tak pořád, na oplátku vám místo díků bude plivat do tváře. Něco mi říká, že on nikdy nebude v životě spokojený. Když si najde jinou práci, určitě to bude lepší, ale vždycky se najde něco co ho bude srát a co bude muset zákonitě dávat sežrat i svému okolí.

Můj problém je v tom, že já jsem poměrně izolovaný člověk i když ne že bych sám chtěl. Zkrátka nemůžu trávit většinu času venku. Zaprvé většina mích kámošů tráví čas chlastáním nebo fetováním a to se pak společné zájmy hledají těžko. Nedávno jsem začal hrát živý poker, takže si občas chodím do klubu zahrát (na živo nehraji o skutečně peníze). Člověk si pokecá, zahraje si zajímavou hru a jde v dobré náladě domů. Takže díky tomu, že jsem většinu času doma, musím tyhle kecy ze všech stran snášet a když už někdy přeteče můj pohár trpělivost, tak jsem hned magor…škoda že ty věci vidím takhle jenom já.

Problém který má řešení není problém, takže když jsem se zamýšlel nad tím, zda mají lidi co mě denně uráží nějaký závažný důvod, tak jsem přišel na to že nemají. Jenže takhle to vidí asi každý. Takže když jsem byl zas pod palbou nesmyslný urážek, tak jsem se prostě na rovinu zeptal, co jim konkrétně vadí. A oba shodně odpověděli že nic, že je prostě seru :). Takže to není jen můj pocit, oni to dokonce vědí, že se vlastně nehádájí, ale jen si vybíjejí zlost, jako do boxovacího pytle. Já jsem ale pak postaven před dilema, jestli si mám takových lidí vážit a být jim nápomocen když po mě něco chtějí. Když odmítnu, jsem najednou největší svině na světě. Když pomůžu, jsem otloukánek :). Zkrátka hádky a bezdůvodné urážení každý den je opravdu k ničemu. Kdybych asi hledal nějaký psychický problém, možná by byl právě tady, i když já to neberu jako problém svůj ale jako problém druhých. Tyhle hádky byly doma odjakživa, dříve jsem ale trávil doma minimum času, takže si je rodina užívala hlavně mezi sebou a já z toho byl vystřižený. Teď je to ale jinak. Takhle jsem se dozvěděl, že si za všechny problémy můžu sám, že si všechno vymýšlím, že mě rodiče vlastně nikdy nechtěli, že mají raději mého bratra a že ačkoliv jsem v životě s takovým handicapem jaký mám mnohem úspěšnější než on, stejně jsem idiot a měl bych vypadnout :). Zkrátka vztek který mají na něj, si vylévají na mě. Jenže díky dpdr jsou moje city tak u ledu, že pro mě jsou to naštěstí jen slova, nad kterými se občas zamyslím když nemám co dělat.

Problém celé rodiny je podle mě v tom, že více si cení cizích a v podstatě anonymních lidí, než blízkých. Zajímá je více co si o nich myslí ostatní, než rodina. Raději pomohou cizímu než rodině. Okolí je vždycky na prvním místě. Nechápu proč to tak je. Rodina by měla lidi spojovat a ne oddělovat.

Přemýšlel jsem že bych se odstěhoval, což je určitě taky řešení, ale na jednu stranu si řikám, alespoň mě to učí trpělivosti a sebeovládání, takže to někdy beru jako zajímavou hru :) což je asi proto, že jsem si prožil nepopsatelně mnohem horší věci, než jsou nějaké hádky. To nad čím přemýšlím je fakt, jestli si ty lidi uvědomují co dělají a jestli ano, jak se k nim mám pak chovat já.

Co se týče mě a dpdr, můj názor se malinko transformoval. Ačkoliv to po dnešním příspěvku je úplně mimo téma, myslím, že dpdr není psychický problém u drtivé větiny lidí. Mluvím o dpdr, kterou znám já. Ne o nějakém pocitu či melancholické náladě, ale o skutečných fyzických problémech. Já jak jsem začal držet dietu, problémy se zúžily a jsou snadněji identifikovatelné a teď se domnívám, že by moje problémy mohli nějak souviset s cukrem. Ačkoliv testy na to byly negativní, nedám si s tím pokoj dokud nebudu vědět více.

Zaslano do sekce O mě

6 Responses

  1. Zdeno

    Honzo, ja mam velmi podobne problemy doma takisto a viem dobre o com hovoris. Zdeno (Ten co tu niekedy prekladal Paula a pod.) Drz sa, pravidelne to tu citam.

  2. Honza

    Ahoj Zdeno, jediné co mě utěšuje je, že moje rodina taková byla už i před dpdr (což nevím jestli je zrovna dobře, ale stejně..). Vždycky to může být horší (ale i lepší jak já říkám), ale někdy mi přijde jako by těch průserů nebylo na jednoho člověka dost :)

  3. Ivan

    No zaujímavé. Ja žijem v rodine opačnej charakteristiky. Máme sa radi, vážime si jeden druhého, a v súžití nevidím žiadny problém. Zato depku mám ako sviňa aj bez toho. Nedokážem si vôbec predstaviť, že by som mohol žiť v takých podmienkach ako ty. To už by som dávno spáchal samovraždu. Proste by to bolo na mňa pri mojej chorobe už príliš mnoho.

  4. Rudinko

    Nazdarek Honzik ako vidim tak si este nedosiel na nic nove.Ja som bol na tom gastre a tiez mi tvrdi pan doktor ze som v poriadku ale vies co mi povedal?Kazdy specialista sleduje len ochorenia smrtelne nebezpecne.Videl som v jeho ociach ze pozrel co musel a tym to skoncilo :(

  5. Honza

    Ivan
    Ono to takové naštěstí není pořád. Je to spíš taková vlna kdy mě třeba 14 dní nedají s těma kecama pokoj a pak je klid. Pro mě jsou tyhle „problémy“ úplně podřadné, takže se tím většinou ani nezabývám. To o čem jsem psal byl docela extrém kdy se to na mě všechno sesypalo.

    Rudinko
    Přečti si poslední příspěvek o zamyšlení. Tam popisuji svůj názor. Já si myslím že ty moje problémy s gastrem nějak souvisí, ale jak a proč a jestli je to hlavní důvod, apod. tak v tom už plavu. Na mě nejvíc sedí cukrovka, vysvětluje to v podstatě většinu věcí (začátek dpdr, její průběh, zhoršení i zlepšení, symptomy, apod.), problém je v tom, že test na ní je negativní a o něčem co by bylo podobné jako cukrovka nevím.

  6. olc

    Je možné, že mi byl předepsán zoloft na úzkostnou poruchu s panickými atakami a jeho užívání mi za 5 dnů přivodilo příznaky DP/DR?

Zanechte komentář

Čtěte upozornění: Váš komentář musí být nejprve schválen moderátorem, není tedy důvod váš příspěvek posílat vícekrát.