DP/DR STATUS
Někdy bych rád změřil stupeň intenzity DP/DR. Je to složitá věc, protože ať už mluvím o panickém ataku nebo poruše vnímání, které u mě s DP/DR úzce souvisejí, pokaždé ta stresující situace probíhá trochu jinak a proto je obtížné ji překonávat. Samotná depersonalizace a derealizace pokud není na kritické úrovni se dá zvládnout, ale pokud jsou ty pocity hodně intenzivní, u mě to vyvolává různé ataky. Právě celkový stupeň mého stavu, se snažím měřit podle stupnice kterou jsem vytvořil. Jakkoli tyto stavy analyzovat je obtížné, protože pokud nad tím v momentální situace přemýšlíte a zkoušíte to měřit, podvědomě tyto stavy posilujete, takže o nějakém hodnocení se dá hovořit spíše až zpětně, tedy pokud jste v klidu.
Ta stupnice je z částí teoretická a z části dle mých vlastních zkušeností. Vysvětlím, např. bod 8 jsem nikdy nezažil, ale přesto věřím, že je to pomyslná hranice, nevěřím tomu že člověk se může z DP/DR zbláznit ale pokud vlivem vnějších či vnitřních okolností dospěje do takového stádia, myslím, že zhroucení je to nejhorší co se vám může stát. Ale takhle to máte i se stresem v práci a se spoustou dalších věcí. Tím „uvědoměním“ myslím pocit, kdy se samy pozorujete a čekáte co se stane, vnímáte svoje prožitky více, což vás stresuje. Těmi ataky je asi každému jasné co myslím, jsou slabší, které si třeba samy vsugerujeme a pak ty silnější. Kritickou DP/DR myslím stav, kdy počítáte vteřiny do zhroucení, i když se to s největší jistotou nestane, jste hodně rozrušení, např. už dlouho jste nespali, máte chřipku, stojíte ve frontě v obchoďáku a už se to prostě nedá vydržet, tak tak doběhnete domů, kde vyčerpaní ulehnete. První a poslední bod jsou tam spíše jako „může se to stát ale nemusí“. Smysl této stupnice je prostý, jednoduše popsat váš stav za nějaké uplynulé období, když nekomu řeknu „měl jsem tohle a tohle“ tak to většinou vypadá hodně zmateně a každý si pod tím představí něco jiného, než když odkazujete na určitou věc.
Pokud budu někdy psát o svých pocitech, budu odkazovat právě na tento status.
Legenda
1) BEZ DP/DR
2) S DP/DR ALE BEZ UVĚDOMĚNÍ
3) S DP/DR A I S UVĚDOMĚNÍM ALE BEZ ATAKŮ
4) S DP/DR S UVĚD. S LEHKOU OBAVOU
5) S DP/DR S UVĚD. S OBAVOU A LEHČÍM ATAKEM
6) DP/DR S UVĚD. S OBAVOU A SILNĚJŠÍM ATAKEM
7) KRITICKÁ DP/DR
8) ZHROUCENÍ
Zaslano do sekce Depersonalizace a derealizace
December 4th, 2007 at 7.55
Dneska ma napadlo toto: Každá cesta vedie do neba. Aj tá najpekelnejšia, pretože peklo je slepá ulica.
December 4th, 2007 at 11.45
A co si z toho může praktického vzít člověk s depersonalizací typu 5?
December 4th, 2007 at 13.10
To rozčlenění depersonalizace podle intenzity se mi moc líbí, Honzo. Pokud se Vaše depersonalizace během dne a týdne ve své intenzitě proměňuje, není od věci pár dní tuto proměnlivost sledovat, zapisovat si o tom třeba deník a najít konkrétní spouštěče silné depersonalizace a také naopak slabé nebo žádné depersonalizace. Určitě byste přišli na zajímavé věci. Depersonalizace a její síla se neobjevuje nahodile.
December 4th, 2007 at 13.39
Adame, jak to máte teď vy?
December 4th, 2007 at 13.40
Přesně jak píše Adam, něco takové jsem měl na mysli. Smysl to má v podstatě jediný, sledovat svůj stav podle nějaké stupnice (i když to je obtížné) a pokud chci někomu sílu svého stavu přiblížit ukážu to na této stupnici. Neříkám že ta stupnice pasuje na každého, každý si může udělat třeba svoji, já jsem tuhle udělal asi před rokem a pozoroval jsem se kdy jsou moje stavy nejsilnější. Pozoruji je i v průběhu dne a zjistil jsem, že se nápadně opakují a tvoří určitý „trend“, možná je to nepochopitelné ale když se vám každý den spustí atak přesně v 11:30 asi na tom něco bude.
December 4th, 2007 at 15.49
To jsou věci. Zkusmo jsem si udělal test z http://depersonalizace.info/testy/ (dřív jsem na něj nějak neměl čas) a podle něj mám velmi slabou DP/DR. Tak to by mě zajímalo, jaká je velmi silná DP/DR, když to, co už rok a půl prožívám mi přijde jako živá smrt.
December 4th, 2007 at 17.27
Tak to hodnocení svých pocitů je hodně subjektivní. Mě DP/DR přijde jako ta nejhorší věc na světě, přesto je určitě množství dalších věcí, které jsou horší.
December 5th, 2007 at 1.31
Ja mám neustále dvojku, už vyše roka. Vobec mi nevadí, že mám DPDR. Vôbec to nevnímam ako handicap. Boli časy, že som mal aj osmičku. Všetkým by som vám doprial, aby ste boli na tom tak ako ja, a verím tomu, že sa vám to raz určite podarí. O tom nepochybujem. Verte že existuje aj pravý opak toho čo zažívate, a to je šťastie. Aj s DPDR. Ja ho zažívam už dlhšiu dobu a stále sa umocňuje. Je to krásny pocit a prajem vám ho všetkým
December 5th, 2007 at 6.34
Ako vnímam DPDR dnes? Ako stav, kedy sa ľudská duša oddelí od hmotného sveta, a ostáva sama so sebou.Je oddelená od hmotného sveta ako reality, a ako realitu si uvedomuje len samú seba. To dáva jasný signál tomu, že ľudská duša a ľudské telo sú dve samostatné bytosti. samú seba ľudská duša vníma ako realitu, ale svoje vlastné telo už nevníma ako realitu. To vlastne znamená, že ľudská duša nieje ľudské telo, a ľudské telo nieje ľudská duša. Akonáhle však ľudská duša stratí hmotu ako svoju domovinu, mala by si hľadať inú domovinu, kde sa bude cítiť ako doma. Ja so tú domovinu našiel, preto som šťasný a spokojný. Tou domovinou je nebo, kde sa naozaj cítim ako v raji.Moja duša sa cez svojho ducha spojila s nebom, kde sa cíti ako v bavlnke. Napriek tomu žijem normálny fyzický život, ale z dušou v bavlnke. Moja duša našla domovinu v nebi, takže sa už necíti sama a opustená, skôr naopak, citi sa ako v raji. Neviem, či by sa tak cítila, keby ako domovinu mala hmotný svet. Preto mi vôbec nevadí, že mám DPDR voči hmotnému svetu, pretože moja duša našla svoj raj.:-)))
December 5th, 2007 at 10.38
Nemůžu si pomoct, Ivane, ale tvoje některé příspěvky mi přijdou jako blábolení náboženského fanatika. Neuraž se
December 5th, 2007 at 12.43
dokážem ťa pochopiť, ale ona to je fakt realita.
December 6th, 2007 at 9.44
Som zvláštny človiečik. Nevnímam svet z pohľadu hmoty, ale z pohľadu ducha. Smrť mi vôbec nepripadá ako koniec života, ale ako prechod do druhej dimenzie.
January 26th, 2008 at 14.03
Čau lidi. Mám sa fajn. Schudol so 10 kg, takže už nevyzerám ako prasa, ale len ako prasiatko, inak sa mám dobre, nič mi v podstate nechýba, derealizáciu vonkajšieho sveta síce mám, ale vôbec mi to nevadí, takže to neriešim.
January 26th, 2008 at 21.25
Ahoj Ivane, jsem rád že se máš dobře, popravdě mě hodně zajímalo jak to s tebou dopadne po vysazení léků. Jestli chceš, můžeš o tom víc napsat zde http://blog.depersonalizace.info/diskuse.html
June 23rd, 2008 at 20.20
Hlásim dpdr z konca júna 2008. 7 až 8.