Tak Vánoce jsou za námi a nový rok před námi, asi by to chtělo nějaké shrnutí, že :)? Loňský rok byl nejvíce dynamický, co jsem ohledně dpdr za celou dobu zažil. Pokud mám být upřímný, myslel jsem si že je to můj vůbec poslední rok v životě. Moje dpdr vyeskalovala do té podoby, že už jsem se naprosto přestal ovládat a fyzické a psychické utrpení které jsem musel snášet už nebylo slučitelné se životem. Předchozí roky jsem to řešil alkoholem, který mi alespoň na chvíli dal pokoj od fyzického a tím pádem i psychického utrpení. Všechny moje snahy zvrátit se ten pád do proposti jej naopak ještě více zrychlili. Věděl jsem, že jestli něco nepodniknu, pak buď umřu v ukrutných bolestí na zástavu sdrce nebo to skončím sám. Teď nemám na mysli nějaké obyčejné panické ataky, tohle byla naprostá paralýza celého těla, kdy jsem se celé týdny svíjel v bolestích a nebyl jsem někdy schopný ani vstát z postele. Byl jsem tak zoufalý, že jsem zkoušel všechno co mě napadlo, na diskuzi padali jedna hloupější teorie přes druhou a kvůli jedné jsem si dokonce chtěl nechat vytrhat všechny zuby. Dvakrát jsem skončil v blázinci (sice jen na pár hodin) ale ve výsledku mi to akorat stav zhoršilo. Věděl jsem že můj konec brzy přijde a už jsem ani nedoufal že vše může být jinak. Názory doktorů, že mi po fyzické stránce vůbec nic neni, mi zhoršovali moji už tak dezolátní psychiku, která se snažila udržet moji mysl alespoň trochu při životě. Všechno bylo zkrátka proti mě.
Pak se ale karty obrátily a stalo se něco v co jsem snad už nedoufal. Zjistil jsem díky návštěvě jedné léčitelky v německu, co moje problémy způsobuje. Nutno podotknou, že i když mi vlastně zachránila život, tak si myslím, že se spíš jen náhodou trefila, protože ve všem ostatním co mi řekla se mýlila. Ať už to byly teorie co mám ze nemoci, nebo léky které mi dala. Když jsem od ní odjížděl, změnily se dvě věci. Začal jsem držet dietu a začal jsem brát její léky. Přišlo zlepšení ale furt mi bylo děsně fyzicky a psychicky špatně. Nikdy by mě nenapadlo, že léky které mi dala můj stav naopak zhoršují a to co mi pomohlo byla dieta. To jsem zjistil až náhodou, když mi ty její léky došli a já musel několik týdnů čekat na nové. Když jsem je začal znova brát, zjistil jsem, že po nich mi je ještě hůře. Tak jsem je přestal brát a postupně se můj stav zlepšoval.
Postupem času jsem ale zjistil, že pořád vše není ideální a jak se celá ta hádanka začala rozplétat a já začal jasněji přemýšlet, najednou mi došlo, že mi v některé dny je více špatně než jindy a to i ve stejnou dobu. Přečetl jsem celou řadu psychologických knížek a článků, takže celkem přesně vím, co se děje u depresí a panických ataků a zjistil jsem že to prostě neodpovídá. Tak např. panické ataky jsem měl zhruba 4-6x denně, jenže i když jsem se bavil s lidmi z jedné diskuze o panické poruše, tak ty mi řekli úplně něco jiného. Jejich ataky jsou méně intenzivní a mají jiný charakter. Další věc se týkala depresí, když jsem psal emaily lidem, z jednoho mého webu a zpovídal je, zjistil jsem že jim je většinou nejhůře ráno, že ráno mají tu největší depku se přemoci a něco dělat. Jenže u mě to bylo úplně opačně, ráno mi bylo nejlépe z celého dne. Takových věcí začala být celá řada a já jsem hledal souvislosti.
Fakt, že za moje problémy může jídlo které jím jsem si ale uvědomil až zhruba o půl roku později po celé řadě pokusů. Nejdříve mě napadlo, že mám celiakii, takže jsem zkusil bezlepkovou dietu, ale k mému překvapení mi po ní bylo tak strašně zle, že jsem nemohl udělat ani krok (neměl jsem totiž žádný cukr). Nakonec jsem si udělal takovou dietu, po které mi není špatně ani fyzicky, ani psychicky a v podstatě funguji. Ten rozdíl oproti předchozím letům je tak obrovský, že se to ani nedá popsat. Nedokážu vám vysvětlit jaký je to pocit v klidu se dívat na televizi, aniž by jste se u toho třepali jak feťák a nedokázali vstřebat ani jednu informaci a hned po prvním dialogu zapomenout, o čem že to ti lidé vlastně mluvili. Nedokážu vysvětlit jaký je to pocit vést rozhovor a odpovídat v okamžiku na otázky, smát se vtipům, rozumět běhu události, mít představivost, mít pocity. Prostě je to tak obrovská změna, že je mi tak líto o co všechno jsem musel příjít a teprve teď když mozek lépe funguje, si vše uvědomuji.
Zkrátka je to jako kdyby jste úplně změnily člověka. I když se necítím tak jak bych chtěl, jsem za všechno moc vděčný a snažím se toho naplno využít. Do chvíle než se tohle všechno změnilo jsem myslel, že moje problémy jsou psychické, i když mi to nedávalo smysl. Teď ať si říká kdo chce co chce, vím na čem jsem a je mi úplně jedno jestli mi to někdo věří, důležité pro mě je, že to vím já sám a tohle není zrovna ta pravda, o které musím přesvědčovat druhé, abych tomu sám uvěřil. V současnosti si myslím, že moje problémy nezpůsobuje přímo nějaký vadný orgán jako třeba špatný žaludek apod. ale řekl bych že je to spíše chemie, něco jako cukrovka, testy ukázali že ji nemám, ale v podstatě se řídím dietou a pravidly právě pro cukrovkáře a to mi nejvíce pomohlo, myslím si tedy, že to bude něco podobného. Sám ale nemám chuť po tom moc pátrat, nějaký psycholog by mi teď asi řekl něco jako „protože víš že nic nenajdeš“ to si nemyslím, věřím že něco najdu, mimálně něco, po čem se můj stav může zase zlepšit a o to jde. Důvod proč nehledám je ten, že jsem hledal několik let a jsem z toho unavený, chci si tu změnu užít a na problémy zapomenout. Proto připravuji něco, nebo spíš někoho, kdo by mi s hledáním mohl pomoci, ještě to promyslím a pokud to bude znít dobře, uvěřejním to zde na blogu.
Byl prostě rok velkých změň a já jsem se ze dna propasti dokázal postavit alespoň trochu na nohy. Minimálně poslední čtvrt rok uplynulého roku jsem alespoň cítil takové naplnění, jaké jsem už dlouho nezažil. I přesto že jsem v zimě, nebo prostě v těch chladných měsících míval ty fyzické deprese které podle mě neměli příčinu (teď už vím že měli), tentokrát mě nic takového nepotkalo v takové míře, jako dříve. Dalo mi to naději, že existuje cesta ven z toho pekla. Protože i když se mi stav o dost zlepšil a vidím věci jasněji, zkejsnul jsem někde na půl cesty a teprve teď si uvědomuji o co všechno jsem přišel a kolik bolesti jsem musel snést. Když jsem byl paralyzovaný, tak jsem na nic takového myslet nemohl, prostě jsem se snažil přežít následující vteřinu, na nic jiného jsem neměl čas ani energii a teď už vím, jak šílená dpdr je.
Pro mě tedy nejdůležitější věc byla to, že jsem zjistil věci, po kterých je mi zle. Měl jsem pocit, že když jsem to zjistil, takže vše už půjde rychle a já přijdu na to co mi je. Ano, stav se proměňoval na můj vkus celkem rychle ale co mi je nevím pořád. Ale mám za to, nebo co je pro mě teď důležité, že se nemusím každý den svíjet v křečích a den mohu prožít nějak důstojně, podle mě mám v rukou důležitou indícii a teď to chce pořádně zapátrat.
V minulém přispěvku mi čtenář jménem David oporoval že dpdr je psychická záležitost. Ať si každý myslí co chce, já mám na to svůj názor. Já jsem skrze email, diskuzi, či icq, vedl rozhovory možná už z více jak stovkou lidí co mají dpdr a můj názor je takový, že není dpdr jako dpdr a příčina, tím pádem i léčba, není vždy stejná. U každého ta dpdr je jinak intenzivní a jiná, stejně jako na chřipku někdo umře, tak druhý s ní chodí v klidu do práce. Tohle prostě nelze škatulkovat.
Už bych měl novoroční příspěvěk nějak zkrátit ale píšu sem relativně málo. Upřímně, píšu sem většinou jenom když nemám dobrou náladu a dneska tomu není jinak, pohádal jsem se a i když mám pocit že už jsem na rodinné hádky zkusil snad všechny metody co jdou, řeší se těžko. Pro mě útěchou je to, že tyhle věci jsou ten nejmenší problém co mám, ale tak jednou za dva měsíce prostě vygradují do takového stádia, že už to prostě nejde neřešit, je to jako když upustíte páru nad hrncem.
Doufám za nás všechny že se všichni dočkáme cesty, která nám ukáže jak se mít v životě lépe a najdeme cestu ven z toho bludiště.
Nazdar Honzo. Je fajn, že ti je lepšie, ale chcel by som ťa v niektorých výrokoch opraviť. Ortuťová teoria nie je hlúpa, nie je len jediná na vysvetlenie dpdr. Veľa ľudí sa deoxikáciou od ortuti zbavilo dpdr. Vďaka ortuťovej teórii si sa dostal do nemecka, kde ti dr.Wust diagnostikovala leaky gut. Na liečbu leaky gut sa používajú doplnky, ktoré predávajú v kulturistických obchodoch, ako napr. arginin, či glutamin. Napísal si, že ti po bezlepkovej diéte bol slabý, lebo si nemal cukor. Bezlepková dieta je o lepku, nie o cukre. Poznám dvoch ľudí z bohatými vedomosťami, ktorí by ti mohli pomôcť ešte viac, a to Scarlet z ortuťového fóra a RNG z tohoto fóra.
http://rng.nazory.eu/
Tu máš napríklad rady ohľadom crohna http://rng.nazory.eu/zapal-creva
Z čoho pozostáva tvoja dietá? Čo si prestal jesť?
No upřímně mě to celé s tou rtutí přijde jako velká blbost a lidé se toho chytají protože jsou zoufalý a nemají lepší vysvětlení, alespoň u mě to tak bylo, ale máš pravdu v tom, že to mě do německa dostalo a tím pádem jsem přišel i na tu dietu.
Já si osobně myslím, že to nemá s orgány zas tolik společného (jako třeba žaludek nebo střevo) a vycházím z logických faktů. Mě je po jídle totiž zle poměrně rychle a za tu dobu se jídlo do střeva ani nedostane ale zůstává v žaludku, takže jestli je někde problém, tak právě v něm. Samozřejmě to netvrdím na 100% jen je to můj názor který vychází z dostupných informací. Žaludek mám v pořádku, což ukázalo sono, krevní testy a gastroskopie.
Podle mě je ten problém v chemii, nebo nevím jak to jinak popsat. Prostě nějaké látky, které mají rozkládat potravu správným způsobem, tak nefungují. Nevím jak to popsat aby to bylo pochopitelné. Zkrátka něco jako cukrovka nebo celiakie, něco v tomhle smyslu.
Ta dieta byla obrovská náhoda, ale indicie jsem měl po celou dobu a psal jsem je dokonce i tady na blogu. Např. když jsem psal že se mi udělalo psychicky lépe když jsem přestal pít limonády a začal jsem pít minerální vody. Myslel jsem si že to je kvůli magnesiu, ale bylo to kvůli tomu že jsem přestal pít ty patoky. Taky jsem zde psal o energitických tyčinkách a to zase souvisí s cukrem.
Co se týče diety, tak by bylo spíše lepší napsat co můžu jíst, v podstatě to jím pořád dokola (mimochodem je to podle mě i zdravé protože loni jsem nebyl ani jednou nachcípaný, předtím pořád). Já jím hlavně kuřecí maso, hovězí maso, drůbeží maso a kuře. Z příloh pouze rýži a brambory. Vody pouze neperlivé. U pečiva je to nejhorší, protože tam existují jenom tři typické věci které můžu a to jsou sojové rohlíky + kaiserky (takové housky) + jeden druh tmavého pečiva. Ze sladkého jím opět sojové jogurty a občas nutridrinky.
Je to dost stereotypní strava, ale není mi po ní zle a to je hlavní. Navíc to jde udělat tak aby to nebylo pořád stejné. Jím ještě nějaké multivitamíny abych měl všechny látky co potřebuji a podle krevních testů je to ok.
Aby mě lidi pochopily, já se nesnažím říct světu že za každou dpdr může jídlo. Řikám jen že je to konkrétní problém a já našel konkrétní řešení u mě. Nemyslím si že to pomůže každému, ale určitě takový lidé budou.
Tak fajn, že si to sem napísal. Inak s tou ortuťou nemáš pravdu, a to z jedného jediného,dôvodu. Málo si si o tom naštudoval. Tu máš kúsok z českej stránky, ak ťa to ešte zaujíma. http://www.celostnimedicina.cz/tezke-kovy-a-chronicka-onemocneni-ii-cast.htm
To čo máš je potravinová intolerancia, s ktorou sme tiež na fóre diskutovali, a to hlavne s Mariaj, ktorá ňou trpela. Tu máš o tom mekty http://derealizacia.wgz.cz/potravinove-alergie-a
Honzo, toto je problém s potravinovou intoleranciou, ty máš ešte super pestrú stravu!!!
Zdravotné problémy ich detí ich stoja ďaleko viac ako mesačne prijímajú. Ich dvaja synovia zo všetkých potravín znášajú jedine pohánku. Skutočne nič iné. Musia teda piť taký hydrolyzovaný nápoj, ktorý im poskytuje všetky potrebné živiny. Jedna plechovka však stojí okolo 73 eur a pre jedného vydrží na 3 dni, ak by dávali toľko koľko potrebuje ich organizmus.
Celý článok:
Pozerám, že sa tu spomínajú aj chlamýdie, tak napíšem skúsenosti švagrinej rodiny , ktoré všetci- rodičia aj tri deti, majú v chronickej forme. Švagriná išla podľa nejakého protokolu liečby ATB pol roka, po 3 týždňovom vysadení sa problémy znova vrátili. Skončila s tým, lebo sa bála, čo tie ATB môžu spôsobiť. Poskúšali kde čo, aj Ravo zapper, ten im prinášal krátkodobé zlepšenia určitých problémov. Najlepšie výsledky dosiahli s MMS1, švagor so švagrinou po mesačnej kúre mali pokoj na pol roka. Žiaľ deti to nedokázali piť dlhšie ako dva týždňe a kapsuly do ktorých to neskôr dávkovali deti netolerujú-.Majú veľké probémy s potravinovou intoleranciou. Keď sa u nich v jeseni opäť začali vyskytovať symptómy svedčiace o chlamydiovej infekcii, skúsili tentoraz MMS2, no to ku podivu im vôbec nepomohlo – na rozdiel odo mňa. Ja som mala 3 roky opakované problémy s candidou, MMS 1 mi tiež veľmi pomohlo, ale MMS2 dokázalo viac. No žiaľ, nie bez protiplesňovej diéty. Akonáhle začnem jesť sladké, zase v tom lietam, aj s MMS2. Našla som tu zmienku o lieku Praziquantel, kde ty Scarlet o ňom píšeš, že je účinný aj na chlamýdie. Švagriná ho ide objednať. Veľkú nádej vkladali do plazmového generátora, no schladili ich tie ceny, ktoré stojí jeho aplikácia. Zdravotné problémy ich detí ich stoja ďaleko viac ako mesačne prijímajú. Ich dvaja synovia zo všetkých potravín znášajú jedine pohánku. Skutočne nič iné. Musia teda piť taký hydrolyzovaný nápoj, ktorý im poskytuje všetky potrebné živiny. Jedna plechovka však stojí okolo 73 eur a pre jedného vydrží na 3 dni, ak by dávali toľko koľko potrebuje ich organizmus. Prepočítajte si to na mesiac. Toľko im zabezpečiť nedokážu, a to sa prejavilo aj na stave ich organizmu. Deti už majú osteoporózu. žiaden vápnik v doplnkoch netolerujú. Poskúšali takmer všetko dostupné, z USA, Anglicka…Na koniec ešte dodám, že ja som sa s candidou trápila niekoľko rokov a lekári nedokázali stanoviť správnu diagnózu. Bola to práve švagriná, ktorá prišla s tým, že by to mohla byť candida. Urobila som si slinový test a podľa toho to tak bolo a to nielen u mňa ale aj manžela a deti. Nejako sa mi podarilo presvedčiť imunológa, aby mi urobil testy na candidu a táto diagnóza sa potvrdila. Antymikotika a protiplesňova diéta, pomohla mojím deťom zbaviť sa niektorých potravinových alergii. Tak veľmi by som chcela švagrininej rodine pomôcť. Len ako?