**Míváte deprese?** Já už jsem delší dobu nezažil **depresi** v takové formě z které mi stávají hrůzou vlasy jako kdysi, ale jak se blíži zima (a i to podzimní počasí) cítím, že se něco semnou děje. Jsem o poznání nervóznější a čekám kdy se můj stav rapidně zhorší. Děje se to tak každý rok, někdy později někdy dříve. Mám z toho strach. Je to jinačí **deprese** než dříve, ale přesto je to pro mě velice těžké období. Už to není takový ten fyzický tlak, který jsem cítil jako šílenství, ale je to *jen* blbá nálada, dolehne na mě tíha mého osudu a taková ta beznaděj. Když k tomu přičtu DP/DR, je celý den jakési přežívání. Je to pak takový začarovaný kruh. Na konci člověk už má depresi jen z toho, že má depresi a už třeba ani neví pořádně proč. Dokud nedostane nějaký vnější či vnitřní impuls (např. příchod jara :) tak se v tom plácáte jak prase v blátě. Těžké je se z toho dostat pokud to je chronická záležitost, ale i ty sezónní či nárazové stojí za to. Řekl bych, že pokud je to opakující se záležitost, měli by jste se naučit tomu předcházet. Těžko to asi zvládnete úplně, ale do určité míry se vám to s troškou snahou jistě podaří.
Jak léčit depresi
Schválně jsem napsal léčit :) jak se zbavit deprese by vám měl poradit spíše terapeut. Důležité je ji předcházet, ale pokud jste už v tom. Mě pomáhá úplně se od toho distancovat. To nejdůležitější je nenechat mozek přemýšlet, pokud se nudíte musíte najít činnost, která vás zabaví. Udělejte si rozvrh na celý den, aby každá minuta byla zaplněna nějakou činností. Ať už je to práce, zábava, spánek či jen klábosení s přáteli u piva. Mimochodem alkohol při depresi není úplně to nejlepší. Sice vám zpříjemní celý večer a na vaše problémy na pár hodin zapomenete ale ony se zas následující dny tvrdě připomenou. Pokud toho už ale máte dost, jednou za čas tím nic nezkazíte.
Možností jak se odreagovat je spousta. Hlavně o tom moc nepřemýšlejte. Pro mě za mě třeba vyšívejte, hlavně jen nekoukejte do zdi a nezdávejte se naděje. Jestli mohu mluvit za sebe tak mě pomůže práce. Mám to štěstí, že práce je pro mě zároveň koníčkem. Zapomenu na svoje problémy, udělám něco užitečného a ještě si vydělám peníze. Nesmí se to ale přehánět ať neskončíte jak workoholici.
Mám depresi, co s tím
Většina lidí ani nechápe co to je deprese. Mají přesně takovou tu špatnou či melancholickou náladu nebo se prostě jen nudí a hned každému vyprávějí *jakou měli depku*. Co čekáte od konzumní společnosti kde si každý dělá diagnózu podle dvou *rádoby odborných* článcích v Květech. Co mě ale vysloveně rozzuří je fakt kdy se tito lidé vysmívají či nechápou pravou podstatu deprese. Kecy typu „to musíš hodit za hlavu a jít dál“ nikomu nepomůžou. Ano, myslet na něco jiného je základ léčby, ale závisí na způsobu jakým to podáte a zda s tím máte nějakou zkušenost. Nemám rád, když lidé říkají, že si za deprese můžete samy, že je to jen fňukání. Jistě, jsou takové případy kdy někdo dělá z komára velblouda, ale o tom teď nemluvím. Nedistancujte se od společnosti pokud je vám zle, ale berte lidi s nadhledem. Já o svých problémech nerad s někým hovořím. Kdybych s tím začal asi bych nedělal nic jiného a neustále o tom přemýšlel a to přesně nechci, ve výsledku by mi to pak přišlo přesně jak to fňukání, takže v podstatě jediná ventilace je pro mě vlastní svědomí a tento blog. Neříkám, že je to jediný a správný postoj, ale mě to vyhovuje.
Dnes mi bylo ve škole pěkně hrozně, tak hrozně, že jsem musel jít domů. Naštěstí jsem přišel jen o poslední hodinu, ale stavy které jsem začíval byly pro mě celkem nové, velmi nepříjemné. Důležité ale je nevzdávat to, můžete spadnout, postěžovat si, ale pak to chce postavit se zas na nohy a bojovat dál.
Jaké stavy? Zkus to rozepsat.
Je pekné Honzo od teba, že sa nám takto ventiluješ, ale dovoľ, aby som aja ja niečo napísal v tomto zmysle.
Depky v pravom slova zmysle už nemávam. mámam únavu a bolesti tela. málo energie. Mal som to minulý týždeň od pondelka do piatku. určite má počasie na to svoj vplyv, ale ja by som chcel skôr povedať ako to riešim. Ak už mi je veľmi zle, tak si šupnem jeden Atalargin, a som v pohode. Z tou činnosťou máš pravdu. Človek musí stále niečo robiť, aby ho ani vo sne nenapadlo ľutovať sa a sťažovať sa na svoj ťažký osud. to by bola fakt blbosť. Trošku si protirečíš v tom, keď píšeš, ža na jednej strane sa snažíš na to nepríjemné nemyslieť, a na druhej strane sa ti nepozdáva, ak niekto povie, aby si to hodil za hlavu. Však to je to isté, respektíve môže to byť to isté. Ja viem, nieje to ľahké, ale kto povedal, že tento náš život má byť ľahký?
Na co je ataralgin? To je na bolení hlavy ne?
*Zefir*
Pokud se ptáš na to ke konci článku…bylo to taková celková paralýza. Většinou jsem zvyklý, že se dostavuje na mě jen jeden či dva symptomy (např. velký pocit odcizení, panika, apod.) a teď toho bylo hrozně moc najednou. Fotofobie, vůbec jsem nemohl vystát umělé světlo ve třídě, cítil jsem se že mi to snad vypaluje oči. Začali se mi hrozně klepat nohy a měl jsem pocit, že se na ně nedokážu postavit tak jsem si myslel že ani nedojdu domů. Rychlé bušení srdce a takový ten horký pot mi přivodili dušnost, kterou jsem snad několik měsíců (možná i let) neměl. Pak samozřejmě velké pocity derealizace a depersonalizace. Jak se to všechno spojilo, nedalo se to vydržet. Vydržel jsem to hodinu kdy to u mě začalo a pak už se to nedalo tak jsem musel odejít.
Mimochodem, já když hledám použití nějakého léku, tak mrknu na http://www.lekarna.cz/ ;) většinou je to tam celkem dobře popsané.
*Ivan*
Máš pravdu. Čekal jsem, že někdo na tohle bude narážet proto jsem z toho chtěl ještě trochu vybruslit ale špatně jsem to formuloval. To co jsem řekl, za tím si stojím ale vadí mi rady od někoho kdo tomu nerozumí. Když ti někdo řekne „musíš to hodit za hlavu“ a v životě si tím neprošel jsou to jen plané řeči a dost mi to vadí. Těžko vyjádřit ten rozdíl. Něco podobného je např. to pokud ti někdo radí jak investovat peníze, budeš věřit člověku co má na kontě milióny nebo tomu kdo jezdí do práce autobusem? :) Takhle jsem to chtěl říct, důležitá je ta předchozí zkušenost.
Nebudu zastírat, že já jsem dříve byl přesně to co kritizuji. Člověk radí v podstatě to samé, ale vlastně vůbec neví o čem mluví.
Viem o čom hovoríš,sám som to zažil, keď mi kamarát hovoril, aby som sa na to vykašlal. Je pravda, že som sa na to vykašlal, ale až vtedy, keď som urobil všetko pre to, aby sa to zlepšilo.
Něco podobného mě překvapilo včera. Už jsem totálně vysadil ten Dalsan a poslední týden byl už celkem relativně v pohodě. Ale včera odpoledne po malé hádce doma sem měl pocit, že tím autem opravdu neujedu ani kousek a že je konec. Večer před spaním jsem měl pocit, že se musím zcvoknout (to znám z dřívějška – když jsem s AD začínal) a že to je konec a že jsem selhal a že se z toho nevyhrabu sám bez léků. No prostě děs. Dneska je to o fous lepší, ale při uvědomění si těch včerejších stavů je mi blbě. Tak nevím, je to jen příznak vysazení, nebo návrat ke stavu před AD?
Těžko říct, spíš bych řekl že ne ale je to jen můj soukromý názor. Ale možné to je, že tělo bylo na látku co AD produkují hodně zvyklé. Co si pamatuji když jsem bral zoloft tak se mi potom co jsem ho začal brát spíš přitížilo, ale myslím si že jsem si to jen vsugeroval, protože jsem hodně čekal co se bude dít. U vysazení jsem žádné potíže neměl (respektive měl ale měl jsem je i s AD).
Zefíre, malá rada. Nikdy sa nehádaj. uvažuj len svojou vonkajšou mysľou. To je najlepšia oschrana proti negatívnym stavom.
Ad sú vychytávače serotonínu v rôznych oblastiach mozgu. Serotonínu sa hovorí hormón šťastia. takže jeho dostatočné množstvo spôsobuje lepšiu náladu.Z lepšou náladou sa ľahšie a príjemnejšie žije. Hádky blokujú tvorbu serotonínu, z čoho vznikajú nepríjemné stavy.
Ivane, „Nikdy se nehadej“. To se lehce řekne, ale praxe vázne.
Momentálně se cítím opravdu jako totální mimoň. Doufám, že to přes víkend nějak rozdýchám, protože s nějakými divnými stavy jsem počítal, ale tohle hodně silné odcizení prakticky pořád je pěkně matoucí…
Ja už som sa nehádal asi rok, a vôbec mi to nechýba.
Jsou ale situace, kdy ti z někoho či z něčeho vře krev v žilách, přecházet to úplně s klidem je určitě nejlepší řešení, ale čas od času by měl člověk povolit uzdu svým citům, abych prostě jednoho dne nevybouchl. Aspoň já to tak teda dělám :)
Ja to riešim tak, že takzvanú hádku riešim tak, že akonáhle by mala nastať, prestanem obsah rozhovoru brať vážne, a tým zamedzím vážnemu vzniku hádky.