Dnes mi přišel jeden velmi zajímavý email, který mapuje cestu, kterou jsem se rozhodl vydat i já, už jsem se zde o podobných myšlenkách zmiňoval, ale chyběl mi impuls, který by mě v mém rozhodnutí podpořil. Myslím si, že jsem ho právě dostal…
Ahoj.
Rád bych se podělil o svoje zkušenosti. DR jsem začal trpět asi před 14 lety, (Je mi 30) a rozjela mi to kombinace alkoholu a nějakého prášku, už si nevzpomínám. Ze začátku
to bylo velice těžké, a první panický atak pro mne byl doslova šok. Myslel jsem, že je konec, že jsem se definitivně zbláznil a že už budu do konce života vypadat jak „mentoš“. Doktoři vysypávali různé teorie o všech možných nemocích a dokonce jsem si udělal i letní pobyt v Bohnicích v Praze. Jeden doktor mi pak doporučil Xanax, posléze podobný Neurol. Chvíli jsem ho bral v doporučené dávkování, ale bylo to trochu omamující. Z 1 mg 2x denně, jsem pak sám slevil na 0, 25mg a to jen v případě potřeby jako prevenci před panickým atakem. Tenhle zvyk mi zůstal docela dlouhou dobu. Sám jsem si říkal, že se sebou budu spokojený, pokud moje největší životní dávka bude 1mg denně, třeba když budu starší a unavenější. To samo o sobě ovšem k léčbě dle mého názoru nestačí. Neurol 0,25 funguje spíš jako placebo:) protože to není zrovna moc. Ale to je to oč právě jde! Není důležitý čím se krmíte, protože to samo o sobě Vás neléčí (jen Vás to podporuje), ale jak je na tom Vaše psychika. Pokud budete věřit, že když se kopnete do koulí, pomůže
to, pak to udělejte a opravdu to pomůže. Problém je ovšem v tom, že kdo má pochroumanou mysl, pocuchané nervy, nebo říkejte tomu každý jak chcete, má malou důvěru v sebe i v to, co dělá. Brzy se může pocit z toho že něco funguje lehce
nabourat. To Vás ale nesmí skolit. Ale abych pokračoval ve svém příběhu, Jednoho hezkého dne, kdy už jsem pomocí vůle a příležitostného Neurolu celkem vzdoroval špatným chvílím, jsem se rozhodl odjet na výlet do slunné Itálie. Slunce i nové hezké prostředí měly tak dobrý vliv na mou psychiku, že jsem nepotřeboval lék a to dokonce ani po příjezdu zpět domů. Věřte nebo ne, až na občasné chmurné chvíle jsem byl v pohodě bez jediného panického ataku. Věděl jsme že může přijít, ale proto že jsem neměl důvod se ho bát, prostě nepřišel. Beze strachu nebyl atak. Atak totiž má svůj počátek ve strachu a to vždy! V podstatě jde o to, že se bojíte toho, že se budete bát. A pokud se nebojíte, není se čeho bát,to je přeci logické. Položte si otázku, i když jste se báli sebevíc, nebo jste prožili nějaký panický útok, našli jste na sobě nějakou krev (tedy pokud jste neměli tu smůlu a nepotkal vás atak například při šermu, nebo například při vypadnutí z vlaku)? Myslím že ne. Upadla Vám nějaká končetina, nebo jste dostali rakovinu? Ne! Myslím, že nic takového. Jediné čeho se bojíte je strach.
Moje rada a klíč k úspěchu je nenásilný trénink, dobré lidi kolem sebe a najít si nějaký oblíbený druh zábavy, nebo třeba sportu. Váš život by neměl být bez motivace a a nějaké vlastní produkce. Tím neříkám, že máte jít postavit barák, nebo dálnici, ale určitě by byla chyba sedět doma a čekat na paniku (zaručeně by přišla).
Povím Vám kdy jsem se vždy nejvíc bál. Když jsem přestal věřit, že je to jen psychická porucha a bál jsem se že jde o duševní nemoc. To ale Derealizace není! Vždy máte možnost se z toho dostat, ale je to o koncentraci a důvěře sami v sebe. Je to vůle víc než kdekoliv
jinde. Co je vhodný sportovní doplněk? Nejlépe Joga a Powerjoga. Učíte se tam získávat energii na do nových dní a zároveň trénujete tělo (Když tam přijdu po práci, mám pocit že tam usnu, ale odcházím hodně fresh, je to o zvyku). Pro sportovně zdatnější doporučuji
např. Gymnastiku, protože když už jste natolik koncentrovaní že zvládnete trojitý salto s pěti vruty bez pádu na hlavu, pak máte dost silnou vůli i na psychický trénink.
A co že myslím výrazem „psychický trénink“? At už jsou vaše problémy jakékoliv, musíte jít pro nim a ne útíkat od nich. Musíte je porazit, jinak Vás vždy někde doženou. Je to stejný jako s exekutorem, nenechá vás na pokoji, dokud se nehecnete a nevyděláte
peníze na zaplacení. Jednou jsem dokonce přišel o skvělou holku a když definitivně
odcházela, řekla že chce kluka, kterej před problémy neutíká, ale dokáže se k nim postavit čelem. Takže rada nad zlato je: Pokud máte problémy s šerem a tmou, jděte trénovat šera a tmy. Cítíte že na Vás jde panický útok? Musíte začít hezky z hluboka dýchat a zkusit ho
vydržet. Věřte mi, že pokud ho odvrátíte, večer budete mít už klidnej i ve tmě. Možná to druhý den zkusí znovu, ale jde o to aby počet odvrácených předčil počet panik. Pak je léčba úspěšná. Samozřejmě všeho s mírou a nesmíte každou hodinu běhat do tmy (nebo kamkoliv, kde se na vás valí panický strach). Ale odpočívat, podporovat organizmus, imunitu i psychiku různými, zde na webu zmíněnými tyčinkami a pod (třeba i ten Neurol v maličké dávce).
Víc už se k tomu asi nedá napsat. Opakoval bych se dokola. A jak jsem na tom teď? V některých situacích dost možná silnější než obyč člověk, který nemůže mít ani ponětí co je to strach. Oni se totiž bojí, toho že je kousne pes, nebo že budou muset zůstat dlouho
v práci a v horším případě, finančáku, nebo pěstí. Směšné že:) Ale pozor! Za tu dobu, co chodím po naší matičce zemi jsem si uvědomil, že hodně špatná vlastnost je myslet si, že můj problém je největší. Není a nikdy nebude. Lidi kolem na kterých to není vůbec vidět, mohou mít větší (nejen psychické) problémy, než se vám může zdát.
Ale abych nelhal, neurol jsem ještě nezahodil. Někde mi tam hluboko leží a nevím, jestli bych nebyl nervózní, kdybych ho spolu s číslem na neurologa vyhodil. Přiznám se že bych asi byl. A navíc mi tak trochu zůstal strach z rozlehlých míst a míst bez možnosti skrytí se do (pomyslného) bezpečí.Ale myslím, že i na tom se dá pracovat.
Hodně štěstí, i když to není o štěstí, ale o vůli, koncentraci a víře v svoje schopnosti.