Citím se jako pokrytec

Jak už jsem někde o sobě psal, jsem teď spíše introvert i když okolí by mi za pravdu asi nedalo. Dříve jsem byl jasný extrovert, pohodář, optimista to se ovšem změnilo. Jako člověk dříve velmi společenský jsem měl perfetní vlastnost vyjít úplně s každým, proto jsem byl myslím oblíbený, ke každému člověku vede cesta a já ji našel a šel jsem malými krůčky po ní. Pravda, ne vždy byly moje úmysly úplně šlechetné, často jsem se s některými bavil pouze proto, že jsem od nich něco potřeboval ale lepší než si dělat nepřátele a kdo to dnes nedělá? Zamýšlím se spíše nad tím, jestli se chovám pokrytec jako nyní. Ke svému okolí se neustále přetvařuji. Aby o mě neříkali, že jsem divný často dávám najevo emoce které jsou mi momentálně cizí. Lidem nedůvěřuji, přijde mi že všichni jsou mnohem větší pokrytci a lháři, naneštěstí to je hodně často pravda. Více si všímám lidí, jak se chovají, jak asi přemýšlí. Přišel jsem na to, že kdo si všímá odlišností, nebo kdo někoho pozoruje, je sám odlišný. Nenapadá mě teď přirovnání aby to někomu došlo ale pokud třeba trpíte migrénou, velice často budete bedlivě pozorovat jak lidé mají stejné obtíže a budete si toho všímat.
O čem jsem se chtěl zmínit je to, že o mě nikdo vyjma lidí zde, neví že trpím DP/DR. Nikomu jsem to neřekl (vyjma rodiny a bývalé terapeutky). Nevím proč bych jim to měl sdělovat. Nemohou mi pomoci, dívali by se na mě jinak, všechny moje činy by začali zpětně přehodnocovat, nevím proč bych se o tom měl zmiňovat. Vím to proto, že jsem stejný, je to lidsky prostě přirozené, ale možná se mýlim.
Ta ztráta emocí se u mě projevuje v etapách, jsou dny kdy všechno prožívám až moc a pak dny, kdy jsem ke všemu laxní. Kdyby člověka předemnou srazilo auto, ani by to semnou nehlo. Možná to někoho z vás překvapí, ale právě takto jsem překonal první stádium DP/DR, tedy začátek. Pořád jsem se bál toho co příjde, až jsem dospěl do fáze, kdy mi to bylo jedno. Potom jsem zjistil, že se nezblázním, že je jen momentálně něco špatně. Vžívám se nechtěně do rolí, které jsou mi cizí. Mluvím teď o lidech, kterým jsem jako puberťák nerozuměl. Nechápal jsem proč se někdo ve třídě straní od ostatních, proč není společenský když je to tak lehké, proč je jiný. Teď už jsem to velmi drsnou formou pochopil.
Píšu to zde proto, neboť si myslím že i v každém z vás se občas střídají osobnosti (nemám teď na mysli těžkou schýzu). Někdy berete DP/DR tak jak je, někdy vás to štve a chováte se lehce podrážděně, někdy je zas člověk zranitelný a tak se to pořád střídá. Někdy už ani nepobírám, co vlastně je moje pravé já. Dříve jsem necítil nenávist nebo podobné pocity ale beru to jako součást DP/DR, nemám to pořád takže se snažím co nejvíce hrát tu svoji pokryteckou roli. Chtěl jsem tím říci, že DP/DR není pro mě vždy jen úzkost, ale někdy také vztek, vztek na vše.

Ještě doplním, že od Ivana jsem obdržel vyplněný dotazník, trpělivě ještě čekám na Olgu tak se těště na informace z druhé strany :)

Na web jsem hodil také grafické počítadlo, momentálně se započítávájí přístupy pouze na blog, časem to bude i na fórum a celý web. Stačil jsem ještě editovat první úvodní článek, měl jsem ho připravený už delší dobu a blog jsem spouštěl trochu narychlo, takže si určitě přečtěte úvodní příspěvěk.