Takže tento týden bych měl jít na to gastro. Stále přemýšlím zda to má smysl. Doktor mi posledně říkal, že gastro je spíše takové doplňkové vyšetření, něco jako přesnější určení diagnozy, nebo její potvrzení. Nedoporučoval mi to, protože nic prý neukaze na to, že diagnozy, které gastro odhaluje, by se ukázali. Zkrátka jednou větou že je to zbytečné.
Upřímně nevím co si mám myslet. Když jsem psal poslední příspěvek, necítil jsem se zrovna moc dobře. Uplynulé 2-3 týdny, ale byly celkem v pohodě. Nějak jsem to přestal řešit a fyzicky jsem se cítil taky dobře. Chodil jsem ven, chodil jsem do posilovny, zkrátka obyčejné věci jako normální člověk. Občas to trochu zaskřípalo, ale jinak to bylo celkem v pohodě. Pořád ale okolo mě lítají různé indicie, které mi napovídají, co by mohla být příčina mích problémů. Osobně už odmítám teorie, že za to může psychika, myslel jsem si to skoro 3 roky a zkrátka to tak už nevidím. Vím jen, že dobrá či špatná psychika mě dost ovlivňuje a že mnoho mích symptomů je psychického rázu. Pořád se snažím rozlišit ty psychické a fyzické symptomy, ale je to dost komplikované.
Co jsem zjistil ohledně jídla je fakt, že to mě nepopíratelným způsobem ovlivňuje. Jídlo, které je pro mě špatné, nebo nevhodné teď dělím na sladké a mastné/těžko stravitelné. Když jím sladké, v omezené míře, tak se v podstatě nic neděje. Když ho jím příliš tak začnu mít ekzém. Co se týče mastného jídla, mám po něm úzkosti a hlavně psychické problémy. Nevím proč a přijde mi to dost divné, ale když jsem si rekapitoval v mysli dny kdy mi bylo nejhůř, našel jsem pouze tyhle spojitosti. Po těžkém jídle mi je zase fyzicky špatně, mám silné bolesti břicha, křeče, pocity na zvracení. Taky nevím proč.
Zkrátka ta dieta u mě hraje velkou roli. Pořád se snažím přijít na to v čem to může být a to je to pojítko. Dlouhou dobu jsem také přemýšlel o nevyváženém stavu hormonů, ale kdo ví jak se to měří. Taky mě napadlo, zda v tom roli nesehrálo to očkování které bylo na začátku.
Prostě pořád hledám, co by mohla být příčina mích problémů. Jsem rád alespoň za něco, protože loni touto dobou jsem nevěděl v podstatě vůbec nic. Teď je má mysl o něco jasnější, pamět lepší a tak dokážu přemýšlet v souvislostech. Když jdou symptomy nějakou neagresivní metodou snížit (zkrátka bez léků) tak to přeci musí jít vyléčit.
Občas se cítím trochu jako hypochondr (asi proto, že si to o mě všichni myslí) ale nemůžu si pomoc. Prostě v současné fázy prožívám některé věci více než ostatní a z nemocí mám strach. Přijde mi to logické, protože jakékoliv zhoršení stavu může být pro mě konečná, alespoň dříve jsem takhle přemýšlel. Že další tíhu už neunesu. Je to jako teď. Byl jsem v posilovně po dlouhé době a evidentně jsem se přetrénoval a dost divně mě bolí loket (ta klasická únava odešla a pak se vrátila mě dříve neznámá bolest) takže přemýšlím nad tím zda jsem si neudělal zánět šlach nebo tak něco. Jako by toho nebylo dost. Prostě tyhle klacky pod nohy které mi háže osud mě dokážou hodně zdeptat.
Co se týče mích vyšetření, asi ještě nějaké naplánuji ale nevím jak moc platné mi to bude. V poslední době jsem byl akorát na rezonanci mozku, což nebylo nijak nepříjemné a dopadlo to v pořádku.
Myslim, ze je rozhodne normalni bat se nemoci v takhle rozhozenym stavu. Me se to deje taky. ALe co se tyce psychiky versus tela. Docela me prekvapuje jak moc je v ceskem prostredi hazen duraz na telesnou pricinu. Sice chapu, ze dusevni problem se tu bere jako vetsi stigma nez jinde, ale stejne. No ja mam DRDP s pauzama uz opravdu hodne let. Dostal jsem se z ni a zase do ni padal a rozhodne to u me vec psychiky je. Problem je v jedny veci kterou si lide hrajici na telo moc neuvedomuji. Je mnoho nemoci a poruch, ktere maji DR DP jako priznak, ale zadna sama o sobe neni tak silna aby drzela poradnou DR DP dlouhou dobu. To jediny co muzu delat, je zhorsovat stav a branit vyleceni. Psychika hraje velkou roli vzdycky. Samozrejme je to muj naroz, ale cetl jsem nekolik knih co v zahranici vysli, mluvil s mnoha lidmi, cetl mraky diskusi a narazil jsem na mraky lidi co se z tohohle stavu dostali zmenou zivota nebo psychologickou intervenci, ale nenarazil jsem na nikoho, kdo by se vylecil jen vylecenim tela. Netvrdim ze nemuzou byt, ale tohle je opravdu vec psychiky. Dovedu si predstavit co si asi myslis, vim moc dobre jaky to je takhle trpet a jaky to je svinstvo. Ale zbavit se toho da. Opravdu da. I ty se toho zbavis. Nepochybuju o tom. Ale je to tezky, vzdycky. To co me vzdycky pomohlo nejvic, bylo dat do poradku svuj zivot. Jestli mas krome DR DP problem v cemkoliv, res ho. Kasli na drdp, res ostatni problemy, at jsou jakykoliv. Pokud nevis co v zivote dal, je to obrovskej povzbuzovatel drdp. Nepremyslej nad tim jak ti je, ale nad tim co bys chtel v zivote delat. Predstav si ze by ti nic nebylo a pak si predstav jak bys ted chtel zit. A snaz se tomu priblizit. Jasne, mozna si rikas ze placam nesmysly a mas na to pravo. Ale pokud si pamatuju, tak mas jit na skolu na kterou se ti ani nechce a nevis co jinak. A to hraje obrovskou roli. Ja mel nejvetsi zachvaty kdyz jsem musel delat vysku co jsem nesnasel. Byl jsem tak v pytli, ze jsem musel pit lahev rumu denne abych byl schopnej prezit moje stavy. Ale nakonec jsem tu cestu nasel, zmenil jsem obor, zacal delat co me opravdu bavilo a behem par mesicu jsem byl uplne v pohode. Proste to jde. Jen se snazim nahodit par rad a trochu povzbuzeni. Budes v pohode. Taky jsem tomu neveril. Nikdo kdo to mel tomu neveril. Ale vylecenych jsou mraky. A ty budes taky.
A jenom jeste k tomu jidlu. To pekne vystihuje ze to o psychice je. Zhorsujou ti to totiz presne ty jidla, ktery pusobej uzkostne. Ale jak rikam, je to muj nazor, kazdy zije svuj zivot sam za sebe, jak nejlip umi.
Já jsem měl stejný názor až do doby, než jsme se sám na vlastní kůži přesvědčil že věc psychiky to není. Často když mi někdo povídal o dpdr, měl jsem někdy pocit že mluví o něčem jiném, protože spousta mích symptomů se rozcházela.
Když je člověku zle, myslím fyzicky zle, že je mu na zvracení, má silné návaly horka, prudké tiky, silnou únavu, panické ataky a silnou fotofobii, jak to může pouze za pomocí psychiky překonat? Zkoušel jsem to a nešlo to. Jediné čeho jsem docíil bylo to, že jsem ty stavy ignoroval, což možná není správné slovo. Prostě jsem si řekl že je to normální a už jsem se tím nezabýval, jenže ty stavy nezmizely. Zmizely/oslabily se mi až po velmi drsné dietě, jak to to možné? Chvíli jsem si myslel že je to placebo, ale tak intezivní a dlouhotrvající…pochybuji. Psychika v tom hraje velkou roli, s tím souhlasím. Stejně jako to může zhoršit, to může také zlepšit. Ale nevěřím tomu, že jen kecáním u psychologa se to nějak samo vyřeší. Možné je také to, že každý má tu příčinu jinou a tím pádem i průběh, což je možná důvod proč to každý popisuje trochu jinak. Ono když si to tak člověk vezme, tak dpdr by se dal popsat i člověk co má horečku. Prostě je tak nějak mimo. Proč tomu ale hned říkat dpdr?
Každý ať se rozhoduje sám za sebe. Já jsem rád, že jsem zjistil alespoň něco.
Co se týče mě, tak já nemám osobní problémy. Alespoň nic co by stálo za řeč. Mám práci co mě baví, dostal jsem se na vysokou školu, bavím se s kamarády, chodím do posilovny aby se i fyzicky cítil dobře. Zkrátka tady mi nic nechybí, a stejně mám pocit že to za nic nestojí, protože se cítím jak živá mrtvola. Je ale fakt, že teď už u mě převažují spíše ty psychické potíže jako to vnímání a úzkosti, ty fyzické se mi podařilo potlačit dietou, ale chci zjistit proč to tak je. O to mi jde. Upřímně, vysoká škola, konkrétně práva byl odmlačka můj sen, asi proto že to je povolání moji matky. Rád bych na tu školu šel a poznal nové lidi, mě spíše štve jako prioritu tomu přidělili moji rodiče. Momentálně mě ta škola vůbec nezajímá, tím neřikám že není důležitá, prostě ať tam budu chodit nebo ne, vyjde to pro mě na stejno.
Ještě k tomu jídlu. Tam může být spousta odpovědí. Faktem je, že to po čem mi je špatně jsem si uvědomoval až zpětně. Nebylo to tak, že by mi někdo řekl, tohle je dobré a tohle špatné. Prostě jsem na to musel přijít sám a zkoušet to. Nevím co je na žitných těstovinách úzkostného, dlouho jsem je jedl a myslel jsem že je to v pohodě, když jsem je ale nahradil brambory, rýži, nebo něčím jiným, hned mi bylo zase o něco lépe. Zkrátka to jídlo u mě hraje nepopíratelnou roli a chci zjistit proč, nehledě na to, že tu dietu nechci držet do konce života protože je to zhruba 5 jídel pořád dokola.