Co dál
Včera večer jsem si šel trochu ven provětrat hlavu a přemýšlel jsem co
chci dělat dál. DPDR omezuje můj život takovým způsobem, že nikdy nebudu
moc žít plnohodnotný a šťastný život a přežívání ze dne na den, to
není život. Nechápu moc lidi, co si myslí, že např. lidé kteří jsou na
tom hodně špatně (po nějaké mrtvici apod.) a nejsou schopni normálně
fungovat, mají to štěstí, že alespoň žijí. Tohle vždycky říká
okolí, ale samotný člověk co takhle trpí přemýšlí jinak.
Měl jsem za to, že vyšetření která jsem absolvoval, mě alespoň nakopnou
nějakým správným směrem, ale sebralo mi to velkou naději. Patrně si
ještě zajdu na gastro, abych kapitolu s jídlem úplně uzavřel a pak budu
přemýšlet co dál. Moje máma má crohnovu chorobu a taky trvalo dlouho než
ji na to přišli a vlastně to byla tak trochu náhoda, nicméně u mě nic
nenaznačuje, že bych něco podobného měl.
Když člověk nemůžu pořádně jíst, cestovat, bavit se, chodit ven s přáteli, tak ten život za moc nestojí a já vlastně přemýšlím kam dál. Už nemám takové deprese, že bych si sáhnul na život, od doby co jsem začal držet dietu mi mozek přemýšlí více racionálně takže docela podrobně domýšlím důsledky. Nicméně právě proto že domýšlím věci až do detailů mi spíš uškodilo, protože jsem si uvědomil, že najít příčinu dpdr je opravdu nadlidský úkol a hlavně se mi teď uzavřela jedna velká cesta, která mě měla vyvést z temného lesa. Nevím kde jinde bych měl hledat, co bych měl dělat, nebo jak dál postupovat. Zkrátka jsem v tom zabloudil.
Jediná věc, která mi sice přijde dost nepravděpodobná, ale na radu doktora to asi prubnu. Je CT nebo rezonance mozku. Když jsem mu řekl, že mě dpdr začala dva dny po očkování (zprvu jsem v tom viděl souvislost, ale když jsem se ptal doktorky, tak mi řekla že to je nesmysl) tak řekl, že to u mě mohlo vyvolat nějakou infekci nebo něco podobného. Nevím jestli mám jásat nebo spíš být smutný, ale něco mi řiká že ať je to tak či onak, taková věc by už sama odešla kdyby to šlo zvrátit, jinak by to podle mě bylo trvalé. Ale tím, že jsem zažil při dpdr určitá zlepšení mi alespoň dává malou naději, že s tím jde něco dělat, takže tomu zas tolik nevěřím a tuhle teorii neberu zas až tolik vážně. Alespoň budu mít pocit že se něco děje a že to nenechávám jen tak být. Po gastru a CT totiž nemám páru jak dál postupovat. Nechci to nechat ležet, nechci to neřešit, nechci zkoušet žít normální život. Tohle jsem zkoušel 3 roky a účinek to měla minimální. Bylo velmi uklidňující už nic nehledat a svým způsobem jsem byl klidný, ale když jsem šel do obchodu nakoupit, viděl jsem dvojitě, měl jsem poruchy vnímání, potil jsem se jak prase, měl jsem třes ruky a do toho všeho jsem si namlouval že se nic neděje, že tohle je úplně normální, tak mi to přijde šílené. Musel jsem předstírat radost a dělat že se vtipům směju, to není normální, to je úplně obyčejné pokrytectví a zavírání očí před problémem.
Zkrátka až absolvuji těch pár vyšetření, která jsou spíš jen z nutnosti pro klid duše, uvídím jak se budu cítit. Jediná cesta co se pak otevírá je skrz medikamenty, které jsem nikdy nechtěl brát. U těch co na dpdr opravdu zabírají není cesta zpět. Časem se u člověka vytvoří závislost a když je přestane brát, zhorší se to. Myslím, že mi to ale bude už jedno. S léky budu moc normálně fungovat a budu se snažit trochu si užít života, překonávat totiž něco co evidentně překonat nejde je totiž nesmysl. Ať je dpdr čistě psychický problém nebo choroba, kterou lékaři zatím neumí zjistit, nevím jak moc smysluplné je se tím stále zabývat.
Zaslano do sekce O mě
July 19th, 2009 at 20.26
Nemam ted moc casu se rozepisovat, ale ziju s DRDP nejakych 12–13 let. A muzu te ujistit, ze zit se s ni rozhodne da. Je ale samozrejme slozite se do toho stavu dostat a u kazdeho to „smireni“ probiha jinak. U nekoho samozrejme vubec. Je to zkratka stejne jako u lidi prezivajicich mrtvici. Jsou lide kteri prisli naprosto o vsechno vcetne zdravi a stejne jsou porad stastni. Zni to zvlastne, ale je to tak. Stesti a klid je – oproti predpokladum – neco na co nema vliv okoli a okolnosti, ale vzdycky jen clovek sam. Tim se ti jen snazim rict abys nehazel flintu do zita. Zit se s DRDP da. Nerikal bych to, kdybych ji sam nemel uz tak dlouho. Ale samozrejme i u me to byla dlouha a drsna cesta, nez mi to doslo. Tak hodne stesti a preju ti, at na to taky prijdes. ;)
July 19th, 2009 at 23.36
Niečo pre teba a tvoju mamu: http://www.newtreatments.org/doc.php/WisdomExperience/208
July 19th, 2009 at 23.44
Inak by ma zaujímalo, koľko by Ti namerali ortuti v moči, alebo v krvi, keby si si pred odberom dal dve kapsle DMSA. Tak to by ma fakt zaujímalo, nezávisle od toho, čo Ti zistila Wust. Mnohí rodičia autistov sa sťažujú na to, že ich deti sa stali autistickými po očkovaní. Ja by som na tvojom mieste tento pokus urobil, keď už toľko chodíš k lekárom.
July 20th, 2009 at 22.04
Monty: Samozřejmě se s tím dá žít, mám to už 4–5 let, takže o tom něco vím. Otázka je spíš zda o to člověk stojí..
Ivan: DMSA je nesmysl. Téhle teorii jsem od začátku nevěřil a hořce lituji že jsem tohle svinstvo kdy vyzkoušel. Tím neříkám že to není možné, akorát si myslím že je to dost nepravděpodobné. Co se týče Wust tak ta mi řekla že rtuť není můj problém, mimo to si myslím, že s tím jídlem se trefila spíš náhodou, protože žádné parazity v těle nemám, nedostatek vitamínu taky ne a se střevem je taky vše v pořádku. Takže nevím co si o její diagnoze mám myslet. Na druhou stranu její rada „zkusit dietu“ mi zatím pomohla ze všeho nejvíc.
Zítra jdu na magnetickou rezonanci, ale je to spíš jen proto, abych vyloučil nějaké „poškození“ mozku, které mohlo vzniknout po nějaké infekci, nebo bůhví čem.
July 21st, 2009 at 0.21
Svinstvo ako pre koho. Sú ľudia, ktorým zachránilo život, takže Tí to za svinstvo určite nepokladajú. Ja som to ale myslel na potvrdenie toho, že v tom ortuť naozaj nemá prsty. Len kvôli tomu, aby sa ortuť, ak ju v sebe máš, uvoľnila do krvi a moču. Takže len ako diagnostický prostriedok. Inak sa ako diagnostický prostriedok používa aj v Česku, ale spolu z nejakou rádioaktívnou látkou na diagnostiku pečene. Nemal som na mysli, aby si to užíval.
Napadlo ma to len v tej spojitosti, že tvoja mama má Crohnovu chorobu, a tá baba v tom príbehu nemala ani amalgámy a predsa mala ortuť v sebe, aj tú chorobu v sebe.
Diagnostické metódy, ktoré používa klasická medicína, sú príliš nedokonalé k tomu, aby vedeli zistiť spústu chorôb. Takže tie by som určite nepovažoval za smerodatné, hlavne keď nič nezistia.
A či sa dá žiť s DPDR? Určite ano. Ja som s ňu žil tridsať rokov bez toho, že by som sa s ňou niekomu zdôveroval, alebo si ju nejako všímal. Je ale veľký rozdiel v tom, o aký stupeň derealizácie ide, a do akej miery zasahuje do kvality života. Existuje hranica, ktorá keď sa prekročí, tak život proste stráca zmysel, lebo jeho kvalita aj pri tom najväčšom úsilí je horšia, ako žiadny život. Nemusí to súvisieť len z derealizáciou, ale aj s tým, čo je k nej pridružené, a tým mám na mysli aj fyzické pocity. Je to ako s bolesťou. Po určitú hranicu sa dá zniesť. Ale od určitej začína byť neznesiteľná.
Ja by som na tvojom mieste na tom Leaky gut teste trval, pretože človek neochorie z ničoho, a takto perforované črevo je mikroskopického charakteru, a pochybujem, že Ti preskúmali celé črevo dôkladne na zápal, či iný defekt. Jedna krátka a obsažná stránka na leaky gut http://www.lovelyhealth.com/Leaky_Gut_Syndrome.htm
Inak jód v jódovej tinktúre je lacný a môže veľa pomôcť. http://detox.uforum.sk/topic/90/jod/
Ja som vlani chytil lymskú boreliózu. Teraz som ale zistil, že som si ju vôbec nemusel vyliečiť, pretože mám jej príznaky, ktoré sa okrem iného veľmi podobajú na príznaky otravy ortuťou http://detox.uforum.sk/topic/93/lymska-borelioza/
July 21st, 2009 at 6.58
To není žádný diagnostický prostředek ale hotové šílenství, alespoň pro mě. Měl jsem dvě kapsle dmsa za 14 dní a moje psychika se po tom vzpamatovávala půl roku. I kdyby mi to potvrdil nějaký výzkum že za dpdr může rtuť v těle, nevyzkoušel bych to už ani za nic. Takové deprese co jsem po tom měl jsem nezažil ani na začátku dpdr a to je co říct. Takže vzít si dvě kapsle naráz by pro mě znamelo něco jako hrát ruskou ruletu s plně nabitou zbraní. Zkrátka nesmysl.
Já crohna nemám, byl jsem na několika testech a doktor to vyloučil, navíc nemám ani žádné symptomy jako průjmy, křeče v břiše apod. kterými trpěla moje máma. Ani jiné potíže se střevem (podle testů). Když máš nemocné střevo, tak se prakticky vždycky vytvoří nějaký zánět (a to i při celiakii a dalších podobných chorobách) což spolehlivě odhalí specializované krevní testy. Když krevní testy ničemu podobnému nenaznačují, tak je dost nepravděpodobné že člověk podobnou chorobou trpí, natož aby způsobovala tak silné potíže.
Zkrátka je třeba to brát trochu racionálně a neplácat zase nesmysly. Tenhle doktor u kterého jsem byl mi narozdíl od ostatních všechno vysvětil a je to jeden z největších odborníků v ČR na potíže se střevem, tím neříkám že je vševědoucí ale určitě tomu rozumí víc než my dva dohromady. Dokonce mi nabídl hromadu dalších testů pro můj klid, i když si je jistý že budou negativní. Já jediné na co jsem kývnul bylo gastro (což ještě promyslím) a test na leaky gut, který se prý zas tak běžně nedělá.
Občas si myslím, že se v tom moc patláš a člověk má pak pocit, že je mu něco jiného než čím doopravy trpí. Jak moc ti vůbec pomohla detoxikace? Mě jediné co výrazně změnilo myšlení a fyzické projevy dpdr byla dieta, o tom není pochyb. Proto chci zjistit proč a jiné teorie zatím neberu tolik vážně.
July 21st, 2009 at 16.41
Tiez som ten pripad ked mi pomohla dieta najviac.Som na tie potraviny citliva,a to riesim tiez.Momentalne som neschopna ist si pre vysledky,tak sa opatovne po dlhsom case vraciam k liecbe,ktora mi pomohla najviac.Nemozem uz cakat,musim sa pohnut aj za cenu toho,ze sa mi mozno zlepsi a potom bude zistenie priciny mojho zleho zdravotneho stavu tazsie.
HONZO,bola som vtedy u istej liecitelky,ktora moj zly zdravotny stav pripisovala zapalom v organizme a z tychto zapalov prekyslenemu telu a funkcnej poruche pecene.Takze ta doktorka,co Ti spominala,ze so po ockovani nemusela byt od pravdy daleko.
HONZO,tejto liecitelke verim,lebo som mala problemy s travenim,bola som vtedy na gastre/8 rokov dozadu/.Liecili mi zapal takymi liekmi,ktore stahovali kyselinu.Bolo mi katastrofalne zle po liekoch,ale moc si to nevsimali.Az tato liecitelka mi cez casopis,iba podla mojho pisma uhadla,ze mam malo kyseliny,co sa potom potvrdilo aj u doktorov a bola mi znmenena liecba-dostala som kyselinu-nahradu.
Bohuzial mam aj s touto liecbou od nej problem,lebo som velmi citliva na to jedlo,ale vysledok bol najlepsi.Ja som sa odklonila.lebo som chcela skusat aj nieco ine,ale nikam to nevedie.Lecbu treba opakovat/dodrziavat/ tak dlho,az sa zdravotny stav neupravi.Ona lieci zmesami bylin,2 zarovnane lyzicky na 1L vody,takze vacsina ludi to v pohode znesie v jednom dni.K tomu nejake doplnky,ktore dobre uhadne.Ona je pre mna bozi clovek.Vlastne mi v zivote obrovsky pomohla,ked mi zistila,ze mam malo kyseliny a doktori nie.Ako inak by som sa to dozvedela.
Honzo,zapaly v tele su vlastne infekcia.Prinajmensom ich mam v dutinach,a casto rozmyslam,ci DP/DR nepochadza z toho,lebo sa to moze rozsirit do mozgu.Toto mam od jedneho cloveka,co tomu dobre rozumie.I ta liecitelka hovorila,ze tlak v hlave je z dutin.
July 21st, 2009 at 16.44
OPRAVA: Ta doktorka,co Ti spominala,ze si chytil infekciu po ockovani,nemusela byt od pravdy daleko.
July 21st, 2009 at 21.23
Honzo, ja len viem, že medicína má veľké medzery odhaľovaní diagnóz. Niekedy trvá ľuďom desiatky rokov chodenia po doktoroch, kým nájdu toho pravého, čo im pomôže chorobu objaviť. Niekedy sú to pomerne bežné diagnózy, ale neboli objavené preto, lebo sa príznakovo správali netypicky. Existuje séria dokumentárnych filmov práve na takéto prípady. Spomínam si, že tam bol chlapec s Crohnovou chorobou, u ktorého trvalo roky, kým mu to zistili, a to práve preto, že mal netytické príznaky.
Jód je známy prvok, o ktorom sa zatiaľ v klasicko-medicínskych kruhoch moc nehovorí, ale výskumy ukázali, že jeho užitočnosť môže byť pre organizmus na nezaplatenie. Prečítaj si tento príspevok: http://rng.nazory.eu/jod Určite by nebolo na škodu dávať si denne 4mg jódu. Aktivuje sa tým kopa užitočných vecí v tele.
Detoxikácia nie je ľahká vec, takže občas mávam aj príšerné stavy, ale jedno viem iste. Idem dopredu, a mám z toho dobrý pocit. Idem si dať vyšetriť boreliózu, pretože si nie som istý, či sa u mňa nerozhojnila.
July 21st, 2009 at 21.42
Iodine has other extrathyroidal functions that require more study. It removes toxic chemicals – fluoride, bromide, lead, aluminum, mercury – and biological toxins, suppresses auto-immunity, strengthens the T-cell adaptive immune system, and protects against abnormal growth of bacteria in the stomach.
http://www.lewrockwell.com/miller/miller20.html
July 21st, 2009 at 21.54
Som si vedomý rizika, že mi zasa povieš, že plácám nesmysli a že som málo racionálny, ale nedá mi nepovedať, že si myslím, že v prvom rade treba odstrániť akékoľvek svinstvo z tela, aby mohlo normálne fungovať. Prečo neskúsiť toto? http://www.zeolite.cz/
July 27th, 2009 at 6.59
Honzo, zistil som, že som si spôsoboval vírenie ortuti selénom a jódom, ktorý som prijímal denne vyše pol roka v multivitamínoch. Odkedy som ich vypustil, je mi oveľa, ale oveľa lepšie. Už sa to dá nazvať životom. Hľadaj a možno nájdeš. Nespoliehaj sa len na lekárov. Oni majú obmedzené možnosti. Na mnohé poruchy nemajú diagnostické možnosti.
August 6th, 2009 at 18.09
Ivane to co píšeš to jsou občas větší nesmysly než co mi radí doktoři. To neber jako urážku ale jako prostý fakt. Sám kritizuješ doktory, že nejsou schopni najít diagnozů, že se k věcem staví laxně a většinou spíše člověku uškodí v našem případě. Proti tomu nic nemám a v podstatě s tím za této situace souhlasím, ale ty děláš přesně to samé. Někde si něco přečteš, vyzkoušíš a hned to bereš jako fakt. Tomuhle nárazovému testování, nebo zkoušení moc nevěřím a už jsem ti to psal několikrát.
Mě detoxikace vůbec nepomohla, ba naopak, zhoršilo mi to stav nejvíce ze všeho. Neříkám, že detox jako takový je nesmysl, ale detox který se tu už nějaký čas prezentuje je opravdu mimo mísu. Toť můj názor, může to být tak, ale nemusí, to nikdo s jistotou neřekne. Každopádně pro mě je už tahle teorie mimo hru.
Co se týče boreliozy tak v testu tě určitě podporuji. Vysvětluje to spoustu věcí a sám jsem měl to očkování na něco podobného (buď borelioza nebo encefalitida, teď nevím přesně).
Já osobně proti tobě nic nemám (jako někteří jiní), akorát se spoustou věcí, které píšeš zkrátka nesouhlasím a nechce se mi moc argumentovat proč. Nicméně souhlasím, že nám může být něco, na co lekáři dosud nemají diagnostické metody, ale stále věřím tomu, že to tak není. Tekutý zeolit mám doma, koupil jsem si ho asi před půl rokem, ale nezkoušel jsem ho a ani nechci. Jinak v těle máme spoustu svinstev a souhlasím s tím že je třeba je odstranit, já na to jdu ale trochu jinou cestou.
Mě neoddiskutovatelnou změnu stavu způsobila dieta, ta změna je tak obrovská, že se to nedá popsat a chci zjistit proč. Je to alespoň nějaký posun k diagnoze, protože donedávna jsem nevěděl vůbec nic a bral to všechno jako psychický problém.
Mariaj
To co píšeš mi přijde trochu…jak to jen říci, prostě v tyhle věci nemám úplnou důvěru, mluvím teď o tom hadání z písma. Já léčitelům nikdy moc nevěřil, ale mám celkem důvěrů k nenásilným alternativním oborům (čínská medicína, apod.). Ale na věci jako hádání z písma, astrologie, lidové léčitelství apod. moc nevěřím. I Dr. Wust se podle mě do toho jídla trefila spíše náhodou, protože všechny diagnozy které mi řekla se nakonec nepotvrdili. Na druhou stranu její dieta (kterou jsem si později sám upravil podle sebe) mi pomohla ze všeho nejvíc, hlavně fyzicky.
Trpělivě čekám na to jak ti to gastro dopadlo. Já jsem objednaný, ale možná to zruším, ještě jsem se pořádně nerozhodl co přesně chci. Každopádně jsem přišel na jednu věc, sladké jídlo mi způsobuje svědění kůže a tím pádem i ekzém. Mastné jídlo mi způsobuje psychické potíže a těžké jídlo zase fyzické. V poslední době spekuluji nad možností nějakého špatného stravování potravy, špatné funkci štítné žlázy, nebo neschopnosti potravu správně rozložit. Narazil jsem např. na jeden článek kde byly popsány tzv. nerozpustné vlákniny, což jsou věci, po kterých se mi dělá hodně špatně. Možná je v tom nějaká souvislost, možná ne.
Taky ti chci napsat že pozitivní myšlení v tom hraje velkou roli, i když je ti po některých jídlech zle, tak pokud si to v hlavě přehráváš pořád dokola, je ti zle více neč jak ti ve skutečnosti je. Takže je třeba se nad tím i trochu povznést, alespoň já jsem to v poslední době zkoušel a občas to šlo ;)
Jinak byl jsem na rezonanci mozku a vše je v pohodě.
August 9th, 2009 at 23.46
Honzo, nevzdavaj sa. Ja som na to tak isto, neverim vsetkemu co kto pise, komu co pomohlo, pokial mi to nedava zmysel. tou pliagou trpim uz 2 roky, a tiez som uz rozmyslala ze prejdem na AD pretoze sa nikam neposuvam a nevidim momentalne ziadnu inu alternativu. ale predsa jednemu verim. a to ze sme sa do toho stavu dostali sami, pretoze velmi strasne radi tuna vsetci premyslame. a to je podla mna to, co nam brani precitnut. pozri na jardu, dostal sa z toho, ten zavoj si odkryl, pretoze zil aktivne, myslel pozitivne a prestal sa tym zaoberat. ja som si kupila motorku, co je podla mna dost odvaha, hlavne v stave v akom som, a jazdim. nemam co stratit a nuti ma to davat pozor :) neboj, bude dobre. a urcite by som ti odporucila ist do skoly, nedoser si zivot, pretoze ked sa vyliecis kamosko, tak v rukach budes mat velke nic. nedovol DP alebo DR, uz cokolvek to je, nech ti riadi zivot. takto laicky z mojej strany.
August 18th, 2009 at 11.45
DPDR řeším asi 17 let, od svých čtrnácti, zhruba 12 let je to ve stavu, ve kterém už se dá nějak existovat. Nechci se rozepisovat o detailech, mám to na 95% psychického původu. Ale co mi v posledním roce výrazně pomohlo, to jsou meditační cvičení. Člověk si sedne na polštářek do příslušné pozice a soustředí se na dýchání a tu pozici, a to po dobu 30 – 40 minut, toto zhruba 3× týdně, samozřejmě lze častěji. S DPDR je to dost problém. Říkal jsem si, že aspoň kouskem mozku se musím soustředit na dýchání, a to celou bytostí, která mi v hlavě zbyla, i kdyby se mi to mělo dařit třeba jen na 1 minutu z těch třiceti, kdy se o to pokouším. Zajímavé je, že už po týdnu zmizely noční můry – obvyklé scénáře dostaly jiný konec a pak už můry nechodily vůbec. Někdy šla meditace líp, někdy hůř, někdy jsem úplně vygumovaný, jindy se soustředím dobře. Ale klíčem k úspěchu se stala pravidelnost. Po měsíci jsem pozoroval znatelné zlepšení. Přes den přicházely okamžiky, kdy jsem byl „střízlivější“. Jindy jsem si přes den vzpomněl na léta staré události. Po dalším půl roce je nejen soustředění mnohem lepší, ale i DPDR o 50% slabší a myslím si, že – aspoň pro mě – je to cesta ven. Můžu doporučit jako podpůrný prostředek. Pak mě ještě upoutal článek, kde zmiňuješ reakci rodičů na přijetí na VŠ. Napadá mě, že i v rodině může být zakopaný další pes, z jehož hnití DPDR žije… u mě je to aspoň tak, že rodina mě jako osobnost fakticky odmítá, což je přístup, který jsem si snad i já sám implantoval do mozku. Neautentičnost vlastního prožívání je cosi mezi obranou před depresemi, a způsobem, jak zabránit mě samotnému v tom, aby mnou rodiče trpěli. DPDR beru jako rozvinuté trauma s názvem „ve skutečnosti nejsem tím, za koho se považuju“, ale sebepečlivějšími racionálními analýzami se mi nepodařilo DPDR odstranit. U mě v tom hraje ještě roli odmítání vlastního těla a sexuality. Že je (moje) DPDR velmi tělesná záležitost, jsem si uvědomil až při meditacích, protože mám problém se soustředit na základní fyzickou nutnost, totiž dýchání a svoje tělo. Jakési „sexuální“ původy mi ani nedocházely, protože i k tomu jsem přistupoval poněkud neautenticky, jako ostatně ke všemu, když autenticitu nemám (skoro) vůbec. Takže ten můj soukromý neprohnilejší a nejhloub zakopaný pes bude asi v tom. No a vzít sám sebe na milost a vylomit se z DPDR zkouším právě meditacemi, které s tím souvisí jen volně přes samotné dýchání a žijící tělo (bez sexuálních myšlenek, cílem je soustředit se na dýchání a „žít“ danou pozici v plně přítomný okamžik tak moc, že na myšlení člověk ani „nemá čas“). A musím říct, že se to daří. Se stavem loni se to nedá srovnat – mám výkyvy, ale jednak průměr je podstatně lepší, a druhak výkyvy pozitivním směrem se přibližují čemusi, co cítím jako proražení té bubliny, z níž se celou dobu snažím dostat. Jsem si nyní jistý, že i chronická depersonalizace je zlomitelná (individuální asi bude, čím vlastně).
August 19th, 2009 at 19.38
IVAN,napis Honzovi na forum,ze na gastre som mala vysledky v poriadku .Len neviem este presne,ake vysetrenia mi robili,ale nejake specialne urcite nie.Len nejake zakladne.Odskocila som tam,aj ked som nebola objednana,takze ma zas objednali,ale az na oktober.Potom budem vediet presnejsie.Z kniznicneho internetu sa mi nedari napisat mu.Dakujem.(Mariaj)
August 23rd, 2009 at 19.37
Ivan: Díky za info