Dexter

Jednou z metod jak se stavím k DP/DR je lhostejnost, výsměch, někdy sebeironie, je mi to prostě jedno. Proto když jsem narazil na výborný televizní seriál **Dexter**, trochu jsem si ulevil. Dexter je forenzní vyšetřovatel (něco jako soudní patalog co fušuje i do kriminalistiky), chlapík v nejlepších letech, finančně dobře zajištěný, okolo sebe poměrně hodně dobrých přátel, je charismatický a je také jiný, odmala prakticky necítí vůbec žádné **emoce**. Jediné co ho dokáže ještě vzrušit jsou **vraždy**. Nicméně nepleťte si tohoto chlapíka s nějakým bezcitným psychopatem. Dexter zabíjí pouze ty **špatné**, tedy lidi, brutální vrahy, kteří nějakou shodou okolností unikli spravedlnosti. Teď se o ní stará on.

Tento seriál mě docela zaujal. Hlavní postava by ve všech normálních seriálech byla záporná ale zde ne. Dexter je zajímavý nejen tím, že necítí žádné emoce, ale rovněž si dokáže své činy ospravedlnit a svým způsobem koná správnou věc, přesto se dokáže bravurně přetvařovat a žít normální život. Já sice nemám touhu po nocích konat dobro ve stylu Dextera, ale právě v té přetvářce a lhostejnosti k okolí mi je svým způsobem sympatický. Seriál není drastický, i když některé scény dají zabrat, je to způsobeno tím, že příběh se táhne v kladném slova smyslu.

Pro ty co se nad DP/DR trochu povznesli a chtějí se podívat na netradiční zpracování obdivuhodného seriálu, určitě se na Dextera podívejte. Necítit emoce neznámená vždy být jen ten špatný.