Možný vznik mojí depersonalizace (teorie)

Následující řádky berte prosím jenom jako malou úvahu, která dává smysl, jak u mě mohla propuknout depersonalizace. Na rozdíl od jiných, netvrdím nic na 100% a když se pár jednoduchými pokusy přesvědčím o opaku, klidně řeknu že to byla blbost. Zatím mi to ale dává smysl. Moje kozatá doktorka z minulého příspěvku by asi řekla, že jsem jenom cvok co obsesivně hledá příčiny pro svoje nenormální stavy. Píča. Kdyby mě znala, věděla by, že jsem krom prvního půl roku, kdy jsem si natuty myslel, že jsem se zcvoknul, nehledal v podstatě až do teď žádnou přičinu problému ve fyzické sféře, možná by mluvila jinak. Já jsem se smířil s tím, že jsem prostě tak trochu pošuk a za moje problémy může něco, co nemůžu ovlivnit. Když jsem do toho začal číst Paulovu knihu, jenom jsem se v tom utvrdil. Můj názor se ani teď v podstatě nijak nezměnil, akorát když mi věcí dávají trochu smysl, určitě stojí za pokus to vyzkoušet a to je i tento případ.

Prakticky od narození trpím kožní chorobou, která se jmenuje atopický egzém. Jednou na dovolené v Řecku, jsem dokonce chytil, nebo se u mě rozvinulo něco, čemu se tenkrát nadávalo tuším že impetigo. Byly to takové obrovské strupy, naplněné krvý, které hrozně svědili. Impetigo ale byla jen sezónní záležitost. Atopický egzém, mám v podstatě (i když v malé míře) do teď. Když jsem byl dítě, bylo to u mě nejhorší a dokonce jsem se kvůli tomu dostal i do nemocnice, protože egzém přerostl do neúnosné míry. Laikovi bych to popsal jako obyčejnou vyrážku, která hrozně svědí. Jako dítě jsem se samozřejmě neuměl ovládat a neuvědomoval jsem si, že čím více si to budu drbat, tím víc se mi to rozjede. Jenže to tak svědilo…Po rozdrbání ze mě vždy teklo tolik krve, asi jako kdyby si podřezal žíli, protože ty strupy byly obrovské. Nejvíc sem si to drbal v noci takže jsem spal buď v rukavicích nebo jsem se nechal svazovat (fakt si nedělám prdel). Ten pocit, když jsem si rozdrbal ruku do krve, byl tak příjemný, nikdy jsem větší pocit úlevy, euforie, uspokojení snad nezažil, takže to bylo jako drogová závislost. Do nemocnice jsem se dostal hlavně proto, že jsem ten egzém měl snad všude. Na rukou, zádech, nohách, obličeji,…K čemu se ale dostáváme je fakt, že za tuto dobu jsem spotřeboval tuny mastí a léků z vysokým obsahem různých steroidů, kortikoidových sraček, apod. Na diskuzi jsem psal že mám odmalička bílý jazyk. Je tedy možné, že tyto látky oslabili můj imunitní systém natolik, že u mě propukla candida. Samozřejmě jsem ji jako dítě (skutečně) závislé na sladkém podporoval jezením a pitím různých sladkých svinstev. Čas šel dál a candida ve mně rostla. Neměl jsem žádné zdravotní problémy. Dokonce jsem nikdy nebyl tlustý, naopak jsem hodně hubený. Říkal jsem si že mám zkrátka dobrý metabolismus. Pak ale přišel den, kdy jsem si dal svého osudného jointa a vše u mě propuklo na plno. Candida oslabila můj imunitní systém, takže moje tělo nedokázalo odbourávat toxiny, jako je třeba zmíněná rtuť. Marihuana jen spustilo to, co už ve mně dávno bylo, takže by se to s největší pravděpodobností dříve či později stalo. Navíc byl imunítní systém oslabený ještě kvůli tomu, že jsem byl den nebo dva, před propuknutím dpdr na očkování. Takže to celé bylo jako magický mnohouhelník, který se v jednom bodě spojil, což mělo za následek vznik dpdr.

Zdává se vám tenhle příběh pravděpodobný nebo nereálný? Rád si to poslechnu…pro mě tohle bylo jen jako malá skládačka. A nestojím si za tím že je to pravda. Jen to beru jako zamyšlení.

Jak jsem zjistil že mám kandidu? Podle slinového testu a věčně bílého jazyku. Ráno když jsem se vzbudil jsem plivnul do skleničky s vodou a prakticky ihned začali moje sliny padat ke dnu jako nějaké řasy. Tvořili takovou vlásečnici, což bylo přesně to, co popisuje pozitivní test. Pro jistotu jsem dal do skleničky plivnout i moji matce a její flusanec zůstal bez problému na hladině.

Jaký bude tedy teď můj postup? Za předpokladu že je to pravda, existuje snadně řešení a tím je dieta. Nechci do sebe cpát nějaké léky, nebo doplňky stravy, protože podle mě nejsou úplně vhodné pokud nemáte jistotu zda kandiduj opravdu máte. Dieta vám ale neuškodí, ba naopak vám prospěje i v případě že candidu nemáte. Dietou candidu pomalu vyhladovíte a ona chcípne, takže přestane tropit problémy. Existuje sice rychlejší řešení, ale může se vám po něm i přitížit, protože candidu léky či doplňky sice zabíjí, jenže pokud candida zemře, vyplaví do těla jedovatý toxin, po kterém se vaše stavy zhorší. Takže raději pomalými krůčky ku předu. Po pár týdnech by se vám měl stav pomalu zlepšovat. Dietu je ale dobré držet delší čas.

Pokud chcete mít jistotu že máte candidu (což již máte, protože ji má v těle prakticky každý ale ne každý ji má přemnoženou, je to jako s bílými krvinkami) zajděte si za doktorem. Existují v podstatě dvě spolehlivé metody. Tou jednou je stěr ze sliznic, který se provede pravděpodobně za pomocí výtěru nebo nějaké sondy (jako gastro), jenže candidu nemusíte mít na sliznicích, takže asi nejlepší je biopsie. Pravděpodobně by jste si asi poleželi jeden, možná dva dny v nemocnici. Samotný zákrok by se prováděl pouze za lokálního umrtvení, takže by jste asi nic necítili. Klid na lůžku je nutný, aby nedošlo k nějakému krvácení.

Co se týče mě, tak abych nepsal úplné blbosti, pravděpodobně si na nějaký odbornější test zajdu, třeba je to jen kravina :)

Všechno se vším souvisí.