Rivotril
Clonazepam, ve Spojených Státech známý spíše jako Klonopin, v Evropě jako Rivotril, je velmi účinné antiepileptikum navozující velmi silné sedativní účinky.
Mezi psychiatry je známý jako „všelék“, který lze předepsat téměř na cokoli, protože pomůže takřka na většinu neurotických obtíží, ať už se jedná o deprese, panické stavy, nebo depersonalizaci a derealizaci, tak v drtivé většině případů dochází u pacienta ke zlepšení stavu. Mnoho lékařů se ale bohužel zapomíná zmínit o tom, že Rivotril je návyková látka a jeho uklidňující účinky mohou mít negativní dopad na zdraví pacienta.
Při nevhodném dávkování může pacient pociťovat poruchy pozornosti či ospalost. Stavy to nejsou nepříjemné, protože celkově navozují sedativní účinky.
Klonazepam se používá hlavně při léčbě epilepsie, kde dosahuje vysokého i když krátkodobého efektu. Po čase ovšem u pacientů vzniká tolerance na lék. Zřejmě proto všechny ostatní poruchy smetne jako lusknutím prstu. Kvůli utlumujícím účinkům na centrální nervovou soustavu lidé Rivotril doplňují ještě s Citalecem, ten jim dodává energii a tyto dva léky se velmi dobře snášejí.
Rivotril patří do skupiny tzv. anxiolytik, což jsou léky snižující úzkost, dále tam patří např. Neurol a Xanax, pokud někdo tuto problematiku sleduje, zjistí, že jsou to léky které se nejčastěji proti DP/DR předepisují.
Závislost na Rivotrilu
Prakticky každý kdo se dostane s Rivotrilem do kontaktu se na něm stane fyzicky závislý. Jakmile začnete brát Rivotril, vaše obtíže buď ustoupí, nebo se dostanou na únosnou mez. Když si myslíte, že jste z toho venku, přestanete Rivotril brát ale zde nastávají dvě situace. Pokud jste Rivotril nebrali po dostatečně dlouhou dobu, tak se vaše obtíže vrátí nebo se dostaví abstinenční příznaky. U každého se projevují jinak, ale za cíl mají vždy to samé, donutit vás znovu si vzít Rivotril. Mezi ty abstinenční příznaky patří bolest hlavy, hučení v uších, pocení, panika, apod.
Jak se zbavit závislosti na Rivotrilu
Způsobů jak se nežádoucího „absťáku“ zbavit nebo ještě lépe mu předcházet je hned několik, ale všechny v podstatě směřují k jednomu a to je postupné snižování dávky která vede k úplnému vysazení. Jako ideální se jeví vysazování léku o 0,3 až 0,5mg jednou za 6-7 dní. Takto v průběhu několika měsíců Rivotril v podstatě úplně vysadíte, ale záleží na původní dávce. Většinou si lidé berou hodně, aby zabral.
Účinky Rivotrilu
Jak již bylo zmíněno používá se hlavně proti epilepsii. Celkově navozuje uklidňující účinky a člověk po něm může být takový otupený, proto je dobré ho podporovat s nějakým povzbuzovačem jakým je např. Citalec. Po Rivotrilu čekejte v drtivé většině případů zlepšení ať už vaši depersonalizaci a derealizaci provází deprese, panické ataky, poruchy vnímání, fobie, úzkosti, či jiné další stavy. To za jak dlouho lék začne účinkovat závisí na dávkování. Pokud začnete s malým dávkováním, čekejte pozvolnější a pomalejší ústup vašich problémů. Asi je to tak lepší kvůli následnému vysazování, aby se u vás neprojevila závislost, jenže člověk je tvor netrpělivý a proto chce všechno hned.
Vedlejší účinky Rivotrilu
Vedlejších účinků může být mnoho, ale také nemusejí být žádné. V podstatě ty nejčastější jsem již shrnul v tomto článku o Rivotrilu a Citalecu. Spousta lidí žádné vedlejší účinky nemá, je zde problém spíš s tou závislostí. Pokud se nějaké vedlejší účinky vyskytnou, obvykle do několik dnů zmizí. Někteří lidé tento lék nemohou brát z několika důvodů. Pokud jejich tělo tuto látku odmítá může jim být po něm špatně nebo mohou být více otupeni než ostatní. S tím, že po Rivotrilu budete trochu zesláblí musíte počítat, ale pokud je ta ospalost extrémní, asi pro vás není vhodný. To lze zjistit pouze tak, že ho vyzkoušíte.
Poraďte se s lékařem
Zda je Rivotril vhodný právě pro vás, by vám měl sdělit ošetřující lékař. Rozhodně ho nedoporučuji užívat při nějakých menších obtížích jako nárazové migréně, nebo špatné náladě. Rivotril by se měl užívat s rozmyslem a pro lidi, kteří už neví jak dál. Pokud do druhé skupiny nepatříte, mohli by jste si ještě přitížit. Četl jsem i o případech kdy ošetřující lékař pacientovi tvrdil, že Rivotril není návykový, Rivotril je návykový, ale závislost, by podle pacientů, kteří s ním mají delší zkušenost měla dát zamezit právě vhodným vysazováním.
Mohu brát Rivotril při těhotenství?
Rivotril patří do skupiny benzodiazepinů a právě u těchto druhů léků není vyloučeno, že by mohli poškodit plod. Ovšem není mi známa studie, která by přímo toto prokazovala. Nicméně se raději poraďte se svým lékařem.
Čím více informací o Rivotrilu mám, tím více jsem přesvědčen, že ho nikdy neokusím.
Psycholožka říkala ještě něco o tom, že někteří pacienti působí opilým dojmem, jiní zase špatně artikulují. Nerad bych se změnil ve slintající trosku. Já vím, Ivane, tobě pomáhá.
Co se týče Avenamaxu, ťuk ťuk, asi mohu doporučit, protože je to týden, co ho beru (3x denně 10 kapek) a stav je pořád stejný, tedy DP/DR lehce v pozadí (uvědomuju si ji, ale nijak zvlášť mě neobtěžuje) a po panických atakách ani památky.
Většina lidí má s Rivotrilem pozitivní zkušenost akorát problém je když ho chtějí vysadit.
Jinak jsem rád že ti to s těmi kapkami vychází, ale aby se ti zas nepřitížilo až je přestaneš užívat.
No momentálně je nehodlám přestat užívat. Jednak je to dávka tak na dva ař tři měsíce a jednak zatím není důvod. Svět je takový veselejší :)
Tak super, taky si je asi objednám, snad to semnou nešlehne :-)
Je to přírodnina, tak snad ne :) Pak hned napiš, jestli to mělo na tebe nějaké účinky.
Zaujímavé bolo, že u mňa mal Rivotril oživujúci a nie sedatívny účinok, a to po celý čas, čo som ho bral cez deň, a to bolo niekoľko mesiacov. Aj lekár sa čudoval. Keby som si ho mal ale zobrať dnes cez deň, tak sa mi bude chcieť celý deň spať.Raz som to vyskúšal, keď som si zabudol dať večer tabletky.
Honzo, prečo máš také obyvy vyskúšať nejaké lieky, Keď si nemal obavy vyskúšať marihuanu?
Aj čokoláda je návyková, aj internet je návykový. Čo je ešte návykové?
U mňa je v poslednej dobe návykové aj bicyklovanie.
Nejspíš proto, že si uvědomuji důsledky. U marihuany to bylo něco jiného, nevěděl jsem nic o možnosti vzniku DP/DR po ní, jediné co jsem věděl je, že není návyková. Rivotril neberu jako nic zlého, akorát já hledám něco co mě DP/DR opravdu zbaví, ne ji jen na chvíli odsune někam pryč. Myslím si, že za cenu „odstranění“ DP/DR si Rivotril bere mnoho, já ale také pořád uvažuji že ho začnu brát, ale stále hledám nové alternativy.
Do návykovosti sa charakterizuje abstinenčný syndróm, ktorý je sprevádzaný, nepríjemnými fyzickými a psychickými zažitkami. Ja som začal pred mesiacom chudnúť, pretože som sa trochu prežieral a dosiahol únosný strop, ktorý som bol ochotný akceptovať. Za 5 týždňov som schudol 5 kg, a eštetakých 15 chcem. Tiež sa tu prejavuje abstinenčný syndróm, pretože jem menej. Nehladujem ale. Keď mám hlad, tak si zobnem, nejem, ale si zobnem, a tak abstinenčný syndróm stráca na účinnosti. Keď som prestal fajčiť, tak som začal s 20 cigaretami a každý deň som si dal o cigaretu menej. poslednú som fajčil týždeň. od tej doby som nedosta chuť na cigaretu, prešlo 20 rokov. Myslím si, že to s tým rivotrilom a jeho závislosťou nebude až také horúce.
Myslíš správně, přesně takhle to i popisuji. Je důležité vědět o tom že Rivotril je návykový a proto také k němu náležitě přistupovat a nevysazovat ho ze dne na den, potom si myslím že je určitě velkým přínosem.
Opět vstupuju se svými zážitky z Avenamaxem. Nálada pořád víceméně stejná. Jen včera k večeru se mi zničehožnic začala motat hlava. Přisuzuju to tomu, že jsem si nevzal odpolední dávku. Dnes to pokračuje. Je to pocit takové jakoby lehké prázdné hlavy a není to moc příjemné. Tak nevím, doufám, že je to jen přechodné.
Toho se právě obávám, že jakmile je jednou začnu brát a z nějakého důvodu je vysadím, přitíží se mi (i když je to logické, zlepšují stav takže když je přestanu brát je normální že se to zhorší) jde spíš o to, aby to nebylo ještě horší než předtím.
Jinak chystám se přeložit další příspěvky z Dpselfhelp.com ;)
Honzo. Ja vnímam rivotrol a citalec rovnako ako inzulín. Keď som ich vysadil, vrátil sa mi stav pred ich braním. Neregistroval som žiadne abstinenčné účinky. Len stav, ktorý som mal pred liečbou nimi. Presne tak isto, ako keď vysadíš inzulín.
Honzo, už se těším na další překlady.
Jasně, moc dobře to chápu, ale všichni nejsou jako ty, může je postihnout spousta vedlejších účinků a chtějí se toho zbavit úplně a natrvalo. Rivotril je pouze dočasné řešení. Rivotril je dobrý i špatný, záleží pouze na situaci. Proto chci informace o něm podávat tak jak jsou. I já sám se rozhoduji jestli ho budu někdy v budoucnu užívat ale pokud na tom nebudu špatně, spíš se mu vyvaruji.
Pozri sa. Ja som na tom veľmi dobre, a napriek tomu sa nechystám vysadiť ani rivotril ani citalec. Keď som sa o to pokúšal, vrátili sa mi príznaky DPDR, ktoré som mal pred ich užívaním. Nie abstinenčný syndróm, ale príznaky DPDR. Preto som to prirovnal k inzulínu.
No ale Ivane, to jaksi není vyléčení, to uznáš ne?
K Avenamaxu. Buď to není všelék, nebo mé problémy pramení z něčeho jiného (nádor, jak mi napovídá mé podvědomí, mrcha jedn a vlezlá :-)
Včera odpoledne silný, ale skutečně silný pocit depersonalizace. Jako za starých časů… Zmatek, myšlenky proč to zase nefunguje, když to tak pěkně fungovalo první týden, pískání v uchu a nepohoda. Dnes ráno celkem veselá nálada. Snažím se to ignorovat. Ne úplně se daří, ale jde to.
Ty moje komentáře vypadají jako deníček… Asi si založí depersonalizační weblog.
Zajímavé. Myslím si, že nemáš nádor, aspoň teda já si to taky myslel ale opravdu by ve mě vydržel 3 roky? :-D to asi ne. Na žádném vyšetření jsem ale nebyl.
Zkus ten Avenamax brát dál, chce to dlouhodobější zhodnocení a ne ho při prvním nezdaru vysadit. Soudím tak podle zkušenosti Ivana kdy psal o Lamotriginu že u mu nepomohl, na DPHELP ho spousta lidí proti DP/DR užívá a přiznává že to s ním chce čas.
Jinak jestli chceš, můžeš publikovat své příspěvky jako články zde na blogu, stačí se jen domluvit :-) až tě někdy odchytím na icq dohodnem se.
Určitě vytrvám alespoň u jednoho balení :)
No to by nebylo špatné, ale ony jsou to spíše jen výkřiky.
Ano Zefíre, uznávam, že mám stále dpdr dvojku, ale ja ani nič viac nečakám. Som rád, že môžem svoj stav stabilizovať ako cukrovkár svoj cukor.Nemám väčšie ambície.Som takto spokojný.
Včera jsem zase cestoval autem a tak jsem měl čas přemýšlet, aniž jsem chtěl. poslední dobou mi zase přicházejí na mysl myšlenky, které jsem si „neobjednal“. Jedu takhle sedmdesátkou po silnici a najednou mě napadne, jestli jsem zapnul světla. Přitom vím, že ano. Napadne mě to za jízdy ještě několikrát a nenávidím se za to. Nebo mě zničehonic v koloně napadne, co kdybych teď třeba omdlel, co by se stalo. Rozumově si odpovím, že kromě hromady šrotu a mletého masa vlastně nic zvláštního, ale ta myšlenka se mě drží a děsí mě.
Nebo třeba večer. Ležím a přemýšlím, najednou mi před očima blikne nějaká skrvnka (tzv. zákalky, mám to od dětství a není to nic vážného, pokud se to nebude zhoršovat – jsou to takové průhledné flíčky na sitnici, které při pohybu okem do strany jakoby odplují – více zde http://diskuse.doktorka.cz/oci-zakalky-mzitky-tecky-zrneni/ ). No a co moje podvědomí? Hned začne zkoumat, kde se mezi těmi známými objekty vzal ten nový, jiný a že je to určitě zraková vada, způsobená nádorem na mozku a už se začnu sypat. Naštěstí se nedosypu až k panickému záchvatu, ale i tak je to silně zneklidňující.
Antidepresiva sice neřešila DP/DR, ale pokud si dobře vybavuju, takové stavy jsem nemíval.
Míváte to taky tak?
Zefíre, nič si z toho nerob. Tieto stavy zažívam aj ja, akorát ich neprežívam ako ty. To už mám za sebou. Beriem to akože normálnu prirodzenú vec, že sa uistím, čo mi svietia svetlá, aj keď viem, že som ich zasvietil a podobné veci. Ja to už povaujem za ľudový folklór u seba a nie ako niečo negatívne. Tieto stavy sú logickým dôsledkom derealizácie, takže to ber ako úplne normálnu vec a maj sa rád.
A čo sa týka mžikov pred očami, niekedy ich mám toľko, že ledva vidím. zasa ma to vôbec nevzrušuje, pretože viem, že to je normálny jav pri dpdr. Na nádor na mozgu sa vykašli. Ja mám príbuznú neurologičku, a tá mi zariadila komplexné neurologické vyšetrenie. Všetko mám v norme, takže som neurologicky zdravý človek.
No ty jsi neurologicky zdravý člověk, což ti ze srdce přeji. Ale tvé negativní vyšetření jaksi automaticky nedává záruku o mém negativním vyšetření, že :)
Tak to je pravda. Len som ti chcel naznačiť, že tá obava môže byť iracionálna. Ale ako každý občan tejto republiky máš právo požiadať o neurologické vyšetrenie, aby si si bol na čistom. Čím skôr to urobíš, tým lepšie pre tvoje predstavy, ktorým sa zatiaľ darí vyvolávať v tvojom vedomí obavy.
Problém je, že jsem byl před půlrokem na CT a to neobjevilo nic. Stačila zmínika jednoho odborníka, že co nenajde CT, může najít magnetická rezonance a půlrok uběhl a myšlenky na nádor jsou tu znovu…
Tak si choď dať urobiť magnetickú rezonanciou.
Veď som to tu písal. Keď som to vravel svojmu neurologovi, začal tárať o tom, aké je naše zdravotníctvo na kokot a že má na pacienta 180 korún a že MR stojí okolo 5000,- a že aby mi mohol něchať zrobiť MR, musel by odrbať zástup iných pacošov…
Je to všetko na…
Jak dlouho může člověk žít s nádorem na mozku? Podle mě moc ne, hlavně ty problémy s tím spojené nejsou nárazové ale naopak se jen a jen zhoršují. I když se cítíme hrozně, řekl bych že to není případ ani jednoho z nás.
Honzo, to logické a realistické v mém mozku tohle samozřejmě ví. Ale podvědomí, nebo co to je, si nedá říct a prostě trvá si na svém.
„Něco ti přece musí být ne? Když máš horečku, máš angínu, nebo chřipku, když tě bolí noha a nemůžeš na ni došlápnout, máš ji zlomenou, když máš už rok a půl DP/DR a píská ti střídavě v jednom a druhém uchu, musí to být něco záludného“
Takhle si to ve mě povídá…
Tak pokud mluvíš o tomhle, tak jsem na tom úplně stejně. Já jsem sice nevěřil že mám nádor na mozku (i když chvíli ano protože mě bolela hlava pořád na stejném místě) ale taky si říkám že když vidím dvojitě asi mám něco s očima apod. já bych řekl že za to mohou nějaké chemické reakce v mozku, možná nedostatek nějakého hormonu, vitamínu, nebo jiné látky. Prostě něco nám chybí.
Ale co? A proč to doktoři neví… Já vím… Jen řečnická otázka…
Te´d mě napadla taková zajímavá věc. Když se soustředím a snažím se udržet myšlenky jen na tom časovém bodu, který zrovna probíhá (ježiš, to je zmatečně vysvětleno…) a nemyslím ani na minulost, ani na budoucnost, jsem celkem v pohodě. Divné.
Nejspíš proto, že mozek je hrozně složitá věc, funkce nervové soustavy, hemisféry apod. to ještě pořád doktoři pořádně neznají. Věřím tomu že když někdo za 200 let přijde s DP/DR k doktorovi, 2x ho problikne laserem a bude v pohodě, ale proč se to děje a co to způsobuje se můžeme jenom dohadovat. Nevím jestli je to proto, že na nás doktoři serou nebo proč každej druhej psycholog pořádně neví co DP/DR je a nikdo se o to nezajímá. Pro ně je důležitější léčit věci které tě bezprostředně ohrožují (srdce a další orgány) a na tyhle věci a konrétně na DP/DR se už tolik nehledí. Prostě DP/DR není v podvědomí a ani u lékařů, nikdo neví proč se tak děje. Když máš depresi tak máš nízkou hladinu serotoninu ale když máš DP/DR tak máš co? Nevím, nevím proč potom někdo intenzivněji nepátrá. V americe a anglii jsou sice výzkumná střediska ale ty aspoň podle toho co jsem četl, hledají souvislosti (kdo tím trpí nejčastěji apod.) ale nezaměřují se na tu technickou (nebo genetickou) podstatu věci o kterou nám jde.
Nevím proč DP/DR nikdo nezná když ji má tolik lidí. Proč ji doktoři berou jen jako lehkou poruchu když mě nic horšího na světě nenapadá. Udělal bych **cokoli** abych se z DP/DR vyléčil, cokoli na světě, řešení vzít si Rivotril je sice hned po ruce, jenže Rivotril DP/DR nevyléčí ale pouze ji drží zamčenou, nehledě na to že u některých lidí to s ním může být ještě horší.
Jinak přesně nerozumím tomu co jsi napsal, ale já pokud se soustředím na nějakou činnost tak DP/DR nevnímám tak intenzivně. Je to neurotická porucha takže jednoduše řečeno kdyby jsi o ní pořád tak nepřemýšlel, situace by byla mnohem lehčí, jenže to se lehko řekne a hůře se to dělá ale z vlastní zkušenosti mohu říci že se mi to na určitou dobu povedlo a DP/DR u mě byla tak na bodu 3.
S tím naprosto souhlasím. Jen si mě poděsil tou vyhlídkou na 200 let :-)
Další dotaz do pléna: poslední dny v souvislosti s těmi změnami sleduju u sebe takovou nesoustředěnost a roztěkanost. Typicky si to uvědomuju u sudoku. Rád luštím sudoku. Mrknu třeba na řádek, kde chybí čtyři čísla, blik a hned vidím bez zbytečných průtahů, která to jsou. No ap oslední dny ne. Zírám na ta čísla, kmitají mi před očima a i to nejjednodušší mi trvá strašně dlouho. Stejně tak třeba šachy. Ty sice hraju blbě, ale rád. No a poslední dny dělám vyloženě školácké chyby, což mě mate a jen ve mě upevňuje to, že se mi něco děje…
Tak jsem si postěžoval… Do háje…
Asi to bude tím že se nedokážeš pořádně soustředit na nic jiného než na DP/DR a furt si v hlavě přehazuješ „co kdyby? to je hrozný…apod“ aspoň já si to furt bohužel říkám, já zas poslední dobou se na můj hodně přeřekávám a slyším něco jiného než lidé vyslovují, podobně znějící slova a chvíli mi trvá než si domyslím že tohle přece nemohli říci. Ale svádím to na rýmu, že mám zalehlé uši. Pokud je člověk neurotický, což my teď určitě jsme, tak je lepší se moc nepozorovat.
Hmm, tak to je taky docela „dobré“… Co můžeme dělat, že. Nikdo nám nepomůže, i kdyby chtěl kdovíjak moc. Nezbývá než žít. Žít, trápit se, ale přežít…
Napadlo mě, že bys mohl založit rubriku „Deníčky“, kde by dostal prostor kterýkoli postižený DP/DR a mohkl by tam psát svoje aktuální stavy, či zkušenosti. Nemusely by se ani zobrazovat na hlavní stránce (to WordPress umí), ale měly by vlastní RSS kanál, tudíž kdo ví, měl by je dostupné automaticky.
DP/DR je těžká věc, ale to co jsem potřeboval a potřebuji slyšet je to, že existuje naděje.
To s těmi „deníčky“ už mě napadlo a doufal jsem že by k tomu právě měla posloužit rubrika „příběhy“.
Jenze to, ze existuje nadeje, mi nikdo neni schopen rict. Samozrejme, zena mi rika, ze zas bude dobre, ale to jaksi neni nicim podlozene…
S temi Pribehy bych souhlasil
Já věřím že se z toho lze dostat, jinak bych tohle už nepsal, přiznávám že někdy věřím míň, někdy vůbec ale nic jiného mě nezbývá, protože ta víra mě drží při životě, že v rámci možností funguju. Kdybych přestal věřit a že taková období mám, tak bych jen seděl doma, rezignoval na okolní svět a jen se litoval, jenže to je k ničemu. Na DPHELP je hodně příběhů a doufám že tam najdu rady které hledám, jenže je těžké přelouskat kdo se vyléčil za pomoci léků apod.
Já bych tak rád věřil… PAmatuju se, že zhruba první rok jsem každý večer usínal s přání a vírou, že ráno se probudím a stejně jako v případě startu to bude jako mávnutím kouzelného proutku pryč. Leč nic se nestalo. Poslední dobou mi ale té víry ubývá…
Konkrétně třeba dnes. Dnes je to opravdu „výživné“. Sedím u kompu, píšu, občas otočím hlavu k oknu, abych si po tisící uvědomil, že dnes je pátek a že pořád jsem „v tom“. Dnes je to velice silné. Včera jsme se s psycholožkou snažili rozebrat, co je to vlastně to „TO“. Nejhorší na tom je, že to prostě nejde slovy popsat.
Co se týče Avenamaxu, zdá se, že to nejlepší ze sebe už vydal a je konec. Balení ale pro jistotu doberu.
„TO“ je opravdu trefné, taky jsem nemohl dříve pořádně popsat své pocity a vnímání a kdybych to dnes vysvětloval laikovi asi bych mu to taky nedokázal přesně popsat aby to pochopil.
O mém dnešním stavu nejlépe svědčí to, že mám chuť napsat do všech diskusních fór, která znám, své volání o pomoc. Nevím, jestli je to Avenamaxem, nebo momentální křivkou, která je dole, ale stav před hodinou byl skutečně něco příšerného, co jsem dlouho nezažil. Aby dospělý chlap ležel na zemi a dusil v sobě pláč ze strachu, co bude v následujících minutách, to je tedy síla…
Teď se to trochu zklidnilo, ale ještě jsem z toho dost vyděšený. Večerní dávku Avenamaxu raději vynechávám…
Tohohle jsem se obával. Sice jsem taky pořád na houpačce (jednou je to na prd, potom zas jak totální šílenství, pak chvíli klid…) ale mám strach z jakýchkoli léčiv, věřím tomu že mi momentálně pomohou ale ten ústup původního účinku nebo stavy při vysazení, toho se bojím…Těžko soudit zda za tvůj momentální stav může Avenamax, podle mě ti určitě nepřitížil, ale tím jak ti dal chvíli klidu tak si ji vykoupil zas odezněním účinku (tolerancí), nevím zda se máš více hůře než před Avenamaxem ale zřejmě to vnímáš silněji právě kvůli tomu, že ti bylo předtím lépe, ale o tom se můžeme pouze dohadovat. Semnou to v posledních dnech není „fyzicky“ zas tak hrozné, ale naopak na mě doléhá jak je to celé na nic. Rád bych se šel někam ven bavit, ale tak nějak nemohu…
Kaslu na kapky, zkusim nebrat nic. dnes je to klidnejsi, ale ‚stopa‘ ze vcerejska mi visi v pameti…
Jeste poznatek: stava se mi, ze stojim v rade na nakup, nebo na poste a cekam a kazdou chvili si musim prerikat tu vetu, co reknu, az prijdu na radu, abych neblekotal, az prijdu na radu. je to normalni?
Je, musím si to říkat taky a stejně blekotám. Takže se snažím mluvit spíš bezprostředně, to mi jde lépe.
Manžel bral rivotril 6 let,teď je v psychiatricke lecebne na odvykani a nic horsiho jsem nevidela.Prvni tyden mu snizovala davku,ted je dva mesice bez rivotrilu a je troska.Prvni mesic nejedl,bal se ze se zblaznil,hrozne krece,neovladal telo,myslenky.Kolega mu dokonce musel pomahat s oblecenim.Ted ma deprese,vseho se boji,nechce zit.Ma poruchu vnimani a nepamatuje si treba ze mame doma gauc,boji se vseho,nechce zit.Pracuji v nemocnici,videla jsem plno alkoholiku v delirku,narkomanu kdyz maji abstak,ale tohle vse predci.Nikdy bych to nikomu neprala.Vyvarujte se benzodiazepinu!!!
Já beru rivotril už 12 let a když mi vysadili dvou miligramovy na půlkový obden, tak ty absťáky bych nepřála ani nejhoršímu nepříteli. Pocení, panika, zatínání a tuhnutí svalů a pusy, vztek, deprese, třes rukou, bušení srdce, o tlaku ani nemluvím. Po měsíci jsem se psychicky zhroutila tak mi nasadil doktor půl miligramu denně a k tomu Mirtazapin 30 mg denně. To beru přes dva roky a nyní mi vzhledem k míře závislosti doporučují detoxikační léčbu na uzavřeném psychiatrickém oddělení. Já říkám, že na mě kašlali tolik let, tak ať na mě kašlou dál. Mně je takto celkem dobře a zavinili to doktoři, tak proč mám nyní zase trpět a to za chyby jiných, jen proto, že jsem nějakým způsobem nemocná a oni nemají zatím účinnou léčbu. Já vím co Rivotril umí. Co dává i bere ve všech směrech. A s ním je to peklo alespoň snesitelnější.
Ahoj,za ala jsem brat escitalopram a jednoho dne jsem. Mela takove zhorseni panicke ataky ze me odvezla rychla. Nikdo se me neptal a dali mi rivotril, za 5dni mi bylo skvele,ale ikdo mi nerekl,ze mam vysazovat postupne a tak po peti dnech nebrani mam abstak a je to hn us. Musi m znovu nasadit a obden brat a po 10dnech ob dva dny-je to sajrajt. Tresu se jak ratlik,bolest hlavy,nevolnost. Hnus velebnosti.
Dobrá zpráva všem Rivotrílákúm!
Měl jsem problémy s depresí a tak mi paní doktorka, zhruba před 10 roky, mimo antidepresivum Venlafaxin, antipsychotikum Olanzapin, předepsala také Rivotril-prášek 2 mg.
Bral jsem jej 10 let. Letos na jaře jsem se připojil na inernet a tak jsem zjistil, že to není moc dobrý lék. Tak jsem jej jednou naráz přestal brát. To bylo „jedinečné“, po zhruba 5-ti dnech absťák, „jako vyšitej“! Zimnice,pocení, nevolnost, psychycká nevolnost, no zktrátka pocit tak akorát na zabití. Vydržel jsem to 2 dny a pak jsem to vzdal.
Vzal jsem opět 2 mg a druhý den mi bylo o 80% líp a další den už to bylo opět dobrý. Pak jsem tedy třetí den snížil dávku o polovinu na 1 mg. Šlo to, absťák se nedostavil a tak jsem to vydržel 2 měsíce a pak jsem zase snížil na polovinu. To už jsem bral Rivotril 0,5 mg a za další 2 měsíce opět na polovinu a jde to! Teď už jsem na dávce 0,25 mg a mám dojem že jsem blízko ukončení. Je to asi dobrý sluha, když je ho potřeba, ale zlý pán, když chcete přestat! Jako oheň. Takže dnes už neberu ani olanzapin, s Rivotrilem budu končit a do budoucnosti, po poradě s mou lékařkou – „cvokařkou“, budu vysazovat i antideprasivum Venlafaxin. Je pravdou, že nyní naspím asi polovinu toho co při braní Rivotrilu, chodím spát ve 24.00 a budím se v 06.30 a spaní je daleko „lehčí“. Jsem už v důchodu a tak si někdy zdřímnu po poledni tak 1-1,5 hoďky, ne pravidelně a je mi dobře.
Takže neztrácejte naději a zbavte se Rivotrilu, jde to i doma a bez nějaké velké asistence lékařů, natož ve „cvokárně“! Ahoj a zkuste to!
Rivotril bylo nejhorší co se mi v životě mohlo stát.3 měsíce mi pomáhal.A to jsem bral opravdu jen 0.5 mg denně.Ovšem v těle je ho mnohem více po delší době díky poločasu vylučování.Bral jsme ho tak 2 roky,pak jsem se rozhodl ho snižovat.Po 1.5 roce ho beru jen desetinu prášku .Ale 1.5 roku šíleného trápení ,bolestí,syčení a hučení v hlavě,nespavosti….nikdy ho neberte.Nikdy.