Tarnation

Tarnation (Zatracení)

Film vypráví o peripetiích Jonathana i jeho matky, jejíž život (a potažmo
Jonathanův) osudově poznamenal pád ze střechy domu a následná nevhodná léčba.
Vypráví mj. o nepěkných vzpomínkách na pěstounskou péči, do které byl svěřen poté,
co byla jeho matka hospitalizována na psychiatrii. Také o Jonathanových rodinném
zázemí, o babičce a dědovi, i o formativních letech, kdy navštěvoval gay kluby, v
nichž přičichnul k undergroundovému filmu.

Snímek je hodně emotivní, místy sebesžíravý, když mluví o věcech, které si každý
raději nechá pro sebe. Svým podáním se pak stává obecnější výpovědí o lidském nitru.

Osobně mám film hodně rád, titulky snad dodělám do 2 týdnů.

Oficiální info k filmu:

New York, březen 2002. Dvaatřicetiletý Jonathan zjišťuje, že se jeho psychicky
nemocná matka předávkovala lithiem. Po pěti letech se v doprovodu svého přítele
vrací do míst, kde vyrostl, na předměstí texaského Houstonu. Tolik prolog jednoho z
nejoriginálnějších snímků posledních pěti let. Autobiografický horečnatý sen je
složen z dokumentárních pasáží, inscenovaných sekvencí, domácího videa, amatérských
filmů, fotografií, vzkazů na záznamníku atd. V psychedelické dramatizaci životního
traumatu se Jonathan snaží vyrovnat s bezprávím na matce, která byla podrobena více
než dvěma stům elektrošoků, v podstatě bezdůvodně. Snímek sestříhaný na iMovie,
standardní součásti jakéhokoli počítače Apple, se stal diváckým hitem na festivalech
v Sundance i Cannes. Strhující kinematografické „vymítání ďábla“ je zároveň vysoce
intimním vyznáním syna z lásky k matce

Jonathan Caouette o filmu:

„Já jsem byl vždycky strašnej nezmar. Chtěl jsem vždycky všecko dovést do konce.
Nasbíral jsem 160 hodin materiálu. A už od svých čtyř jsem chtěl točit filmy.
Vždycky jsem chtěl vypovědět svůj životní příběh, převyprávět ho na plátně a mít
tam herce. Nikdy mi nedošlo, že ten film točím jen tak jakoby mimochodem celých
dvacet let. Kvůli tomu taky používám text, abych navodil dojem poruchy osobnosti.
To jako určitý rámec stačí, protože se dál film stejně sám dostává do mnoha
podivných poloh.“

„Je divný, když si na to teďka vzpomenu, protože přesto, že jsem si ani v
nejdivočejším snu nepomyslel, že to, co točím, uvidí lidi v Cannes nebo, že se to
vůbec bude promítat jinde než u nás v obýváku, nějak jsem vždycky tušil, že celý to
moje šílenství a materiál, který o tom zaznamenávám, se mi bude někdy nějak hodit.
Občas jsem měl tak ulítlý představy, že třeba umřu sám ve svým bytě a můj materiál
někdo najde, něco na způsob Záhady Blair Witch. A pak z toho něco vytvoří, což mě
přivádělo k šílenství, a to je divný, ne? Tak jsem si řek, že nebudu čekat až umřu,
aby tenhle film mohl vzniknout.“

Rozsáhlá recenze zde: http://www.fantomfilm.cz/?type=article&id=252

Ukázka není oficiální trailer, ale část filmu, která se konkrétně dotýká
depersonalizace. Tahle ukázka je zároveň obrazově nejvíce naturalistická, snad vás
to neodradí.

Autor: Vašek