Je to už delší čas, co jsem psal na tomto blogu něco o sobě, respektive o svých myšlenkách. Vzal jsem depersonalizaci jako vědecký výzkum a víceméně jsem psal své a vaše poznatky, to je dobře. Dnes bych se chtěl podělit o čem jsem dneska přemýšlel.
Znáte tu situaci kdy máte v hlavě aktuální myšlenku a najednou se i okolí okolo ní pořád točí? Začalo to tím, jak Ivan napsal v diskuzi o tom, že přemýšlí o eutanázii. Když jsem si to četl, měl jsem pocit jako kdyby smrt šla okolo mě a poplácala mi po ramenou. Okamžitě mě to navodilo myšlenky jako „Dělá si prdel? Myslí to vážně?“ nebo „Má to vůbec cenu se pořád dokola brodil po krk ve sračkách?“ jenže to jsou jenom myšlenky. I když jsem teď několik dní pracoval se svou myslí, pořád jsem nemohl z hlavy dostat tu myšlenku „smrt, smrt, smrt, smrt..“. Jedu autem do Prahy a na jedné odbočce při hlavním tahu na Strakonice vidím švestky a záchranku. Přijížděli jsme z okresky takže lidi ze silnice v podstatě nic neviděli ale já viděl všechno. Na zemi ležel starý člověk, okolo něj asi 7 záchranářů, nevím jestli to byla autonehoda nebo dostal infarkt, každopádně mi jejich snaha přišla marná, protože ten člověk byl mrtvý, nebo umíral. Jenže záchranáři to zkoušeli pořád a pořád dál. Nevím jak to dopadlo ale na hlavu mi vyvstala myšlenka, že ať to s životem vypadá jakkoli, důležité je nepřestat to zkoušet a věřit v to, že to bude lepší. Cestou domů jsem přemýšlel, cítil jsem celkem silnou dpdr, ale nezačal jsem dělat ty nervozní gesta jako běžně, nesnažil jsem se to zastavit, prostě jsem se pozoroval a snažil se zaujmout neutrální postoj, občas jsem se soustředil na něco jiného. Když to přešlo, neměl jsem ten euforický pocit, že jsem zase zpátky v realitě, prostě jsem se cítil jinak. Najednou mi přišlo hrozně stupidní proč čtu noviny, nebo sleduji televizi, kde se ve zprávách dozvídám, kde a kdy to někdo nakouřil autem do stromu, kde a kdy někoho podřízli, prostě takové nepodstatné informace, které jsou absolutně k ničemu a člověk si s nimi zasírá mozek. Chce to změnu, chce to velkou změnu. Do podvědomí mi vjela další myšlenka, kterou jsem se zabýval a tou je fakt, že celý problém dpdr je v mysli. Nemyslím si, že to tak je. Já to vím. Moje pocity říkají, že to prostě takto nefunguje, že je to něco v organismu a že musím najít lék, jak mě může to obrovské utrpení a divné vnímaní přejít „pouhou“ změnou myšlení? Ale když se na to nezaujatě s pohledu někoho jiného podívám, logika mi říká, že je to pouze o mysli. Zašel jsem do diskuze a přečetl si znova a znova příspěvek od Jardy. Pořád něco všichni hledáme, ale když to máme před očima, tak to přejdeme, lidi četli jste to vůbec? Myslím si, že tady je ten opravdový klíč a i když nic jiného, tak aspoň zlepšení, které nestojí tisíce jako různé věci co zkoušíme.
CAu Lidicky, tak uz jsem tu chvili nepsal. No chci se s vami jen podelit o me zkusenosti z posledni doby a dat vam pozitivni kopanec. Depersonalizace se u me objevila asi pred rokem – po pomerne delsim obdobi stresu a dalsim stresu z tohoto stresu a strachu z meho zdravotniho stavu (zrejme zposobeneho taky stresem) a strachu z dalsich jinych veci, napr vystupovani na verejnosti, pac jsem se citil divne. Par mesicu jsem byl z DP uplne v kasi – pocit jako kdyz vas nekdo prezvyka, spolkne a opet vyplivne – deprese, unava, uzkost, panika, nervozita, napeti, pocity ze neexistujete, nebo ze jste se jaksi „rozdvojili“. No ale tom uz jsem vsechno kdysi psal, to jen pro nove tvare na tomto foru.
Takze jak se citim ted? JE TO PRYC… ne ze by to odeslo najednou, ale velice polehku se to ztracelo. Tak polehku, ze temer neregistrujete zmenu, jen si vzdy po nejakem case (tyden, mesic) uvedomite, ze je to lepsi nez predtim. Musim teda rict, mivam neustale jeste stavy, kdy me zniceho nic popadne jakesi napeti nebo nervozita, jako kdyby byl clovek naply jako nejaka struna, kazdopadne deperzonalizace je pryc a i tyto stavy se objevuji mene casteji a v nizsi intenzite. Vicemene souhlasim s Paulovou knihou, ze pricinou tohoto je vyssi hladina adrenalinu, ktere produkuje nase telo.
Takze chci vam dat jen par rad, ktere u me zabrali a verim, ze zaberou i u vas. Kdybych to shrunul, tak je to fyzicka pohoda a psychicka pohoda. Jedno zrejme nejde bez druheho, ikdyz muzete byt na tom fyzicky spatne a presto si zachovat dobrou naladu a nadhled, na druhe strane kdyz jste v depresich nebo ve stresu, odrazi se to i ve vasem tele – takze vyzdvihl bych psychickou pohodu. Muzete si nicmene rict: Jak muzu byt v psychicke pohode kdyz mam DPDR? Jak muzu byt v klidu, kdyz mam pocit, ze „ja“ nebo okoli je nerealne? Vse je to jen o zpusobu mysleni o schopnosti nedovolit negativnim myslenkam, aby vas nejak ovlivnovali – brat myslenky jen jako myslenky. Pokud mate myslenku, ze vsechno je v kasi, ze to nebude lepsi, ze se zblaznite – berte je jenom jako myslenky a nenechte se timto myslenim unest. Nahodte proste vase mysleni do pohodoveho modu a pak se i vas organismus nahodi do pohodoveho modu.
Dalsi vec, bez ktere se z DPDR nedostanete je zmena vasich navyklych zpusobu chovani a mysleni, ktere jste si vypracovali jeste pred samotnou DPDR – tady mam na mysli lidi, kteri maji porad z neceho strach, nebo uzkostlive typy, nebo pokud mate fobie, nebo pokud jste porad ve stresu. Pokud takove zpusoby mysleni neeliminujete, nebudete nikdy v klidu a tim padem ani DPDR nezmizi. Zde jen ma jednoducha rada, ktera se tyka veskereho negativniho mysleni – ZIJTE V PRITOMNOSTI. Nemyslete na to co bylo, nebo bude. Pokud se pristihnete, ze mate zase depku, obavy atd… jen presunte vasi pozornost do pritomnosti.. Zijte vic v TED – pozorujte deni kolem vas nebo ve vas – to uklidnuje a zaroven procistuje mysl – tim padem i vase vnimani.
Co se fyzicke pohody tyce – sport,spravna zivotosprava… Ja taky neustale beru nejake vitaminove doplnky, Ginko Bilobu, Beecko, SJW, zensen… Nicmene jen samotne pilulky vas z toho nedostanou – musite mit pohodu a klid uvnitr. Bez pohody se nikdy neuklidnite – nezmizi vase travici problemy, tiky, skuby, zpomalene nebo zrychlene vnimani, obsese, panika, nesoustredenost… a samozrejme DPDR.
HOHOOOOoooo tot vse. Preji vam vsem pohodu.
Jarda