Zpátky do života – Smíření (kap. 4.)

Tramtadadá…ne nejedná se o poslední kapitolu, ještě jich máme pár před sebou, ale určitě je třeba zmínit, že v této kapitole se toho dozvíte velmi mnoho, alespoň já jsem se zde dozvěděl podstatný smysl regenerace. V předchozích kapitolách jsme do sebe vstřebávali potřebnou omáčku, přiváděli jsme se do varu a čekali na nějaká podstatná fakta. Zde se je dle mého názoru jistě dozvíte, důležité je nehledat v tom nic složitého, prostě vezměte věci tak jak jsou a řiďte se podle nich.

Honza

Slovo smíření (přesný překlad acceptance = přijetí) se v knize vyskytuje poměrně často, neboť to od teď bude váš CÍL – smířit se s vaší situací, s tím jak se cítíte a nechat váš organismus, aby se začal sám léčit.
Smíření je opak boje. Předpokládám, že neustále bojujete, abyste se stali opět osobou, kterou jste kdysi byli. Je to přirozený postoj – poprat se se svými symptomy. Je to jediná cesta, kterou známe, nebo o které si myslíme, že je správná. Ale pokud jde o anxietu, jedna se o špatnou cestu, jelikož boj vyvolává další napětí, napětí způsobuje nárůst adrenalinu, který dál stimuluje váš nervový systém a utrpení dál pokračuje. Má to logiku?
Během vašeho boje s nemocí produkujete adrenalin a způsobujete ještě víc napětí ve svém organismu – svalech a nervech.
Takže teď přestaňte bojovat a smiřte se se svými stavy.

Kapitola 4: Smíření

Smíření neznamená utíkat od vašich stavů, neznamená nechat mysl celé dny pátrat po odpovědích, neznamená vyvíjet další napětí v těle nebo se snažit odsunout své pocity pryč. Znamená to “nechat být”, nechat vaše pocity přijít, nechat tělo relaxovat do maximální možné míry a vlastně se v klidu nechat vést k stavům, z kterých máte strach. Je to možná přesný opak toho, co děláte teď. Možná zkoušíte potlačit své pocity, schovat se před nimi, bojíte se jim čelit, protože si myslíte, že takovýto přístup bude definitivně znamenat zhoršení vašeho stavu. A co?? Zkuste to a uvidíte, že nebude. Smiřte se s vašimi stavy a pocity a ucítíte příjemné uvolnění. Přivítejte jakýkoliv pocit a nebojujte proti němu, tak přestanete toto monstrum přiživovat.

Prostě smiřte se s tím, jaký je zrovna váš život, jak se cítíte. Přestaňte s tím bojovat a myslet na uzdravení.

Když jsem byl na tom já hodně špatně, také jsem proti tomu bojoval, byl jsem naštvaný a frustrovaný. To vytvářelo jen další stres a napětí a můj život se nezlepšoval. Pak jsem to konečně vzdal a uklidnil se. OK, pořád jsem se cítil hodně zle, ale začal jsem časem pozorovat malá zlepšení. Nechal jsem můj organismus odpočinout. Zkrátka jsem udělal krok zpět a smířil se.
Co se tu snažím říct je, nechte anxietu ve svém každodenním životě a přestaňte se v tom hrabat. Řekněte si: “ Je to v pohodě být v takovém stavu na nějaký čas. Můj organismus je unavený a potřebuje pauzu.” Neříkám , že se vám to musí líbit, jen neustále nepřilévejte olej do ohně. Nejdůležitější věc: jak už jsem řekl, Nebojujte proti svým pocitům, nesnažte se je odstrčit, jen je akceptujte. Tak si vaše tělo I mysl odpočine.
Pomohl jsem již mnoha lidem. Jejich stav se neustále zlepšuje, symptomy pomalu odeznívají. V tom se jednoho dne probudí a vše je téměř jako po stáru. To může způsobit, že ztratí víru, zapadnou do stejných myšlenkových smyček jako dříve “ Co je zle? Toto nikdy nepřestane. Já se niky z toho nedostanu” Nenechte se tímto zmást. I v normálním životě máme lepší a horší dny/týdny. Co pak když trpíme anxietou nebo depersonalizací? Některé dny jsou zkrátka horší a v našem případe jsou jen další příležitosti, abychom se s nimi mohli smířit.

Podívejme se nyní na část jednoho dopisu, který jsem nedávno obdržel.

Ahoj Paule,

Vše se zlepšovalo a nejednou mám opět pocit, že jsem na začátku. Uvědomila jsem si, že když se objeví nějaké symptomy, jsem velice podrážděná a nedokážu je respektovat. Vnímám každý den jako jen další břemeno – to smíření a trpělivost a proplouvání svými pocity – pokouším se nezabřednout do mých stavu, pokouším se je akceptovat, ale nevím. Prosím o radu.

Problém byl, že slečna opravdu neakceptovala své stavy – jen se pokoušela. A to byl zásadní problém. Musíte do toho jit celým svým srdcem, celou svou bytostí. A musíte počítat s tím, že uzdravení nenastane přes noc. Spousta lidi cítí podrážděnost a jedinou věc kterou chtějí, je ukončení jejich trápení – další chyba. Opět neakceptování našeho stavu, které vede k dalšímu podráždění a tím k prohloubení našich symptomů. Musíte se dostat do stavu, kdy vám vaše symptomy nebudou na překážku, kdy s nimi budete opravdu smířeni, kdy si řeknete “ dneska si připadám úplně divně, ale je to v poho!”

Uvedu ještě jeden dopis. Je to od člověka, který se dostal z nejhoršího, cítil se velice dobře, ale přesto se mu nějak nedařilo zdolat tu poslední překážku. Jak mi napsal: “ Vypadá to jako bych narazil na nějakou závěrečnou bariéru, přes kterou se nemůžu dostat. Cítím se již delší dobu velmi dobře, ale přesto ještě existuji situace v kterých zažívám anxietu. Jsem trpělivý, ale nemůžu se toho zbavit”
Tak tímto stadiem jsem si také prošel. Ačkoliv jsem se již cítil velmi dobře, zůstával jsem raději zavřeny doma a čekal, až odezní i tyto poslední stavy “divnosti”. Bohužel ale neodeznívaly. Nakonec jsem si teda řekl: “Jsou stavy, v kterých se ještě necítím nejlíp, ale to dnes končí!” Ne že bych se najednou cítil úplně perfektně, ale jen jsem si těchto závěrečných symptomů přestal úplně všímat. V ničem mě nemohly přibrzdit. Stále tam byly, ale já už jsem normálně fungoval. A postupem času se začaly vytrácet, až jsem se konečně cítil úplně fajn.
V tomto stádiu jsou největším problémem vzpomínky a zkušenost z prožitého. Mysl se neustále vrací k tomu, čím jste si prošli. Tyto vzpomínky začnou slábnout až v momente, kdy se jimi přestanete zabývat.
Pokud trpíte anxietou, mate tendenci vyhýbat se různým situacím a to ji právě posiluje.

Cesta vpřed je v soužití s vašimi stavy, v akceptováni vašich stavů, ale v žádném případě nesmíte dovolit, aby vás tyto stavy omezovali v nějaké činnosti. Anxieta má rada, když se ji snažíte vyhýbat. Přivítejte ji a ona zmizí.

Nesmíte mít z ničeho strach. Chcete se bavit s přáteli, s rodinou? Tak teda jděte do toho a pokud se cítíte “divně”, jen akceptuje že se cítíte divně a to je vše!! “Cítím se divně, ale neřeším to, je to teď část mě, jsem v pohodě.” Čím více se tomu budete vyhýbat, tím více vás to bude táhnout dolů. Takže já jsem šel všude a dělal všechno i proti mým instinktům. A stalo se něco zlého? Nic se nestalo. Samozřejmě jsem se zpočátku necítil úplně v pohodě, občas jsem prožíval paniku, ale nechal jsem to být, nesnažil jsem se to kontrolovat. Pokud máte strach z určitých situací a snažíte se jim vyhýbat, to jen vaši anxietu přiživuje. Je to vše jen o změně přístupu. Někdy to není nejsnadnější, ale je to směr, kterým se musíte ubírat.