Je tu léto

Tak jsem poslední 4 dny strávil na chatě a byl to po dlouhé době celkem příjemný relax, bez nějakých větších potíží. V den odjezdu do Prahy mi ale začalo být silně zle, trvalo to zhruba 2 hodiny a pak to pozvolna přešlo. Byl to takový ten klasický kolotoč kdy se mi začně dělat na zvracení, začnu mít černé myšlenky, poruchy vnímání, prostě jsem úplně mimo. Dřív jsem tohle zažíval hodně často, klidně i několikrát denně ale spíš to byl jeden velký atak po kterém jsem se pak celý den vzpamatovával než přišel další. Za poslední tři týdny jsem tenhle stav měl jenom 3x, vždycky jednou týdně. Protože na chatě jsem dost v klidu tak většinou hodně jím na noc, vlastně se i přejídám a další dny mám pak takový kyselý pocit v žaludku a zbělá mi jazyk, pak stačí jen něco malého a hned je mi hrozně zle. Tyhle věci mi vždycky dojdou až když o nich přemýšlím a to dělám jenom když je mi zle a právě v té době nemám mysl úplně jasnou, takže přijít na tyhle spojitosti je dost těžké.

Za týden jdu k doktorovi pro výsledky testů, takže jsem hodně zvědavý. Dělali mi několik testů, které mi ještě nedělali. Já přemýšlím o těchto možnostech:

A) něco mi najdou, otázkou je jestli to bude hlavní příčina problému, nebo jen něco přidruženého
B) nic mi nenajdou, v tom případě si nechám udělat ještě test na leaky gut syndrom a i když ten bude negativní, pak mě pravděpodobně čeká nepříjemné gastro

Někdy už si říkám, že chci ať mi najdou příčinu mích problémů, ať už je jakákoliv. Samozřejmě bych si přál aby to byla nějaká prkotina, které půjde snadno vyléčit a vše se vrátí do normálu, ale něco mi říká že tak lehké to nebude. Upřímně si myslím, že vrátit se z dpdr zpátky do normálního stavu je možné. Když je možné zlepšení, je podle mě možné i vyléčení. Já už jsem v to ani nevěřil, protože žádné výkyvy k lepšímu jsem dlouho nezažíval, ale když jsem začal držet dietu, přesvědčil jsem se, že určité změny jdou skutečně provést, i když jsou někdy dost malé. Tohle dává naději všem, kdo se s tímhle svinstvem perou.
Vaše nálady, zdravotní stavy, myšlenky, rozhodnutí, pochybnosti o sobě a o životě, tohle všechno je dpdr. To nejde z Vás, ale z choroby, kterou trpíte. Zdravý člověk nepřemýšlí tak jako my, prostě ten život je úplně o něčem jiném, proto taky nikdy nepochopí jak se cítíte.
Myslím si, že to nejtěžší na dpdr je, že nevíte s kým máte tu čest. Je to neviditelný nepřítel, kterého vidíte jen vy a proto vám nikdo nevěří že skutečně existuje. Nemůžete ho chytit pod krkem a dát mu co proto. Musíte jen snášet jeho podkopávání, než najdete způsob jak shodit jeho masku. Občas si říkám, že bych klidně bral i tu stupidní celiakii, protože bych věděl na čem jsem, měl bych ve všem jasno. Nemusel bych se sám sebe ptát „proč je to dneska takhle když to včera bylo jinak?“. Mohl bych tomu svůj život přizpůsobit, smířit se s tím. Ale jak to mohu udělat s něčím, co vlastně podle některých neexistuje? Mě osobně je celkem jedno, to že lidé člověku nevěří, kdybych měl v ruce něco, co by ty problémy utlumilo natolik, že by s nimi mohl člověk vést normální život.

Je škoda že spoustu lidí ty doktoři podkopávají a nesnaží se jim pomáhat. Kdyby všichni hledali intenzivně příčinu problému, možná bych se jednou v emailu přečetl zprávu „Honzo, tak už jsem zjistil z čeho to mám, může za to…“. Zkrátka nebylo by to tak komplikované jak to je. Stejně si myslím, že nakonec se z toho vyklube nějaká prkotina (i když to asi bude jinak, kdo ví), nějaká úplně jasná věc, která všechno tohle svinstvo způsobuje a zapadne to do sebe jako skládačka a jediný důvod proč na to nikdo nepřišel dříve bude ten, že symptomy směřovali úplně někam jinam.

Alespoň se zkusme radovat z maličkostí, i když vím že to vždycky nejde. Konečně je tu léto a často prší (z čehož mám takový dobrý pocit) což je lepší než ta hnusná vlezlá zima, která letos trvala snad sto let. Jaro ale uteklo hrozně rychle, jak je člověku jinak, tak i ten čas vnímá jinak, takže mějte slunce v duši a věřte, že všechno musí jednou skončit, i to zlé.