Když se řekne depersonalizace a derealizace tak si krom primárních symptomů vybavím i obrovskou kouli na kterou se nabalují všelijaké další potíže jako deprese, různé fobie apod. jedním z těch hlavních je také panická porucha, pokud vím něčím podobných trpí i např. známý komik Luděk Sobota.
Panická porucha se stejně jako další sekundární problémy u DP/DR může vyskytovat i samostatně. U mě jako člověka trpícího DP/DR to znamená, že pokud mám panický atak, všechny moje obtíže se na dobu několika desítek minut zhorší o stovky procent. „Nevím“ co se semnou děje a tak v duchu prodělávám pěkný hysterický záchvat. Mám pocit, že zešílím, že umírám apod. Každý z těch ataků probíhá trochu jinak, proto je tak těžké ho překonávat. Někdy je slabší, někdy silnější. Těch slabších si můžete za celý den užít hned několik. Těch silnějších několikrát v průběhu třeba dvou týdnů. A těch opravdu hodně silných, kdy jste si říkali, že je to absolutní konec několik za půl roku. To jak je záchvat silný záleží také na různých okolnostech, když jste třeba nemocní a máte oslabenou imunitu je to horší protože tyto ataky vás hodně vyčerpávají. Pokud máte nedostatek spánku či jste třeba nic nejedli je to zase o něco horší.
Rychlý nástup
Pokud je to takový ten klasický panický atak, který přijde znenadání, je to o to snazší, protože v drtivé většině případů odezní do půl hodiny. Přičemž svého maxima dosahuje zhruba po 10-15 minutách, ano stopoval jsem to, nejlepší co v této době můžete udělat je nedělat nic. Prostě si sedněte a počkejte až to přejde. Chápu, že jste rozrušení, takže hlavní je se uklidnit. Zhluboka dýchejte a soustřeďte se pouze na nádech a výdech (tuto uklidňovací techniku slyšíme na každém kroku ale vážně funguje) pokud jste pořád nervózní tak si hlavu položte na hruď ale nepokládejte ji, držte ji trochu napřímeně, nechceme přeci usnout ale uklidnit se. Zavřete oči a pořád se soustřeďte na dech. Napoprvé vám to nemusí vyjít protože budete nervózní ale postupem času se tuto techniku naučíte lépe a lépe ovládat a bude to jednoduší.
Pomalý nástup
Větší problém je pokud je panický atak takový loudavý. Přijde sice náhle ale jeho intenzita je slabší, ale zase trvá déle. Těžko říci zda je to přesně panický atak, všechny jeho náležitosti má, s tím rozdílem že trvá mnohem déle ale ve slabší intenzitě, o to je to horší. U této varianty se to chce nějak odreagovat protože dříve zmíněna technika vždy nepomůže.
Průběh
Hodně lidí panický atak nedokáže překonat. Není to tím, že nemají silnou vůli, ale mysl je v době trvání ataku zakalena takže nedokáži úplně rozumně uvažovat a nemají takový ten potřebný nadhled. Proto než aby se s tím vypořádali, dají se na útěk. Myslí si, že zkolabují a že se jim nedostane pomoci, že se nedostanou včas do bezpečí. Proto rychle utíkají domů, kde je to přejde. Nepřejde je to proto že doma jste v bezpečí ale proto, že si vaše podvědomí myslí že jste v bezpečí. To znamená že v tom rozumná fakta nehrají moc roli a je to pouze hra citů a podvědomí. Pokud při každém ataku začnete utíkat domů, postupně si vypěstujete agorafobii, které se pak horko těžko zbavujete.
Pokud se cítíte indisponováni při panickém ataku a myslíte si že to nezvládnete jděte se zklidnit raději domů, beztak vám nic jiného nezbude ale nezvykejte si na to. Já sám při ataku utíkám domů opravdu jen ojediněle, radši sedím na místě a v hlavě mi kolují různé věci. Často třeba to, že jestli mě to má zabít tak ať tady a teď alespoň už tím nebudu muset trpět pořád dokola, jenže ono se pak nic nestane a život jde dál.
Jak předcházet panickým atakům
Předcházet úplně ne, ale můžete na ně být připraveni. Ataky jsou velmi vyčerpávající proto by jste měli být fit po zdravotní stránce. Cvičte, běhejte, chce to nějakou aktivitu při které se vyčerpáte a úplně nejlépe když při ní i ten atak zažijete, protože při normálním stavu pak bude jeho překonání hračka.
Uklidňovací techniky můžete nacvičovat i doma, hodně dobře se k tomu hodí meditace.
Panická porucha nemůže růst do nekonečna, je to stav přechodný při kterém je nejdůležitější zachovat chladnou hlavu a uklidnit se, bezprostředně není zdravý nebezpečný, nesnažte se před ataky utíkat ale s klidem je překonávat, pokud je to pro vás těžké existuje celá řada medikamentů, které jsou velice účinné.
Pěkně napsané. Ten nedávný stav, kdy mě všechno děsilo, bych taky připsal panice, ale u mě to asi není porucha, protože to by přetrvávalo pořád.
Na DP/DR mě nejvíce děsí ten okamžik, kdy třeba jsem v práci, něco píšu na počítači, jsem plně ponořen myšlenkama k činnosti, pak přestanu, zamyslím se a PLNĚ si uvědomím, co už rok a půl prožívám a přijde mi to absolutně nereálné a cv tu chvíli je DP nejsilnější.
Troška psychologie.
Nevpúšťajte do svojho vedomia nič negatívne, potom nemôžete byť nešťastými.
Nevpúšťat, ale ako, do riti? Veď tá sviňa vlezlá akonáhle zaútočí, mozok sa začně krútiť ako slimák na grile.
Konec hlášení ve slovenském jazyce ;-) Ale vážně, co si mám představovat, abych se zbavil toho pocitu neskutečnosti…
Nevpúšťaj si ten pocit do vedomia. Keď sa zjavia prvé náznaky toho pocitu vo vedomí, tak ten pocit zruš. Nech je vedomie prázdne. Radšaj prázdne ako s pocitom DPDR.
Tohle je pro většinu lidí velice složitá věc, kdyby to bylo tak jednoduché tak DP/DR není tím čím je. Ale na druhou stranu tomu věřím, četl jsem o lidech co za pomocí meditace dokáží dosáhnout naprostého klidu v jakékoli situace, snažím se s tím taky trochu seznámit.
Samozřejmě, že zkouším, ale když to začne dotírat, tak to není jen otázka jednoho útoku, ale neustálého dotírání a to má člověk co dělat.
Taky záleží na okolnostech a jakou činnost zrovna provádíte, nedokážu si představit, že by mě to zastihlo třeba při řízení auta. DP/DR mě ve všem brzdí, proto se bojím např. sednout za volant abych někoho nenabral :-(
V autě se mi nic zvláštního nestává. Jen vnímáv to odcizení a pozorouju dříve známé části města jakoby lehce poprvé. Což je výhoda.
To já se toho zas obávám, možná zbytečně, řidičák jsem si chtěl dělat už loni ale odložil jsem to na neurčito.
Uff, právě jsem ve škole a mám silnější atak, úplně jsem na chvíli zapomněl kde jsem, hrozné. Začnu se podrobněji zajímat o tu meditaci, protože uklidnit se v takové situaci je to hlavní, jestli mi to pomůže určitě se podělím o nějaké techniky.
Zajimavé, po doznění ataku u mě nenastal takový ten klasický stres ale euforie, takže tohle byl klasický atak v přímem přenosu, vrcholu dosáhnul asi po 13 minutách a o několik minut později pozvolně přestal.
Jedná sa o nastavenie vedomia. Pôsobí tam filter, ktorý do vedomia neprepustí ani jeden negatívny pocit. Je to ako antivírák.
Mám najazdených 15O 000 km bez havárie. DPDR u mna neznižuje ostražitosť.
Mít nastavené vědomí na lusknutí prstů bych chtěl mít :-) většinu dne jsem takový apatický. Ivane, máš nějaký způsob jak se dá dobře koncentrovat? Jak o tom mluvíš přijde mi to jako lehká věc i když to tak ostatní třeba nevnímají.
Naučil som sa ovládať svoje vedomie.
Mám tam len to, čo tam chcem mať.
Ja s tym pocitom bojujem uz 7 a pol roka a to mal len 26… Je to ako neustale nabalovaci sa balik. A ked to pride, moje racionalne myslenie je v prdeli.
U mna sa presne nadherne vypestovala agarofia. Minimum kamaratov. Bezpecne sa citim maximalne s mojimi spolubyvajuci, ocom, mamou a mojim priatelom, ktory je pre mna neuveritelnym liekom. Pokial som s nim casto zabudam aj uzit medikamenty. Je to moj anjel, ale casto trpi aj on kvoli mne :(
Inac, krasne popisane, nadlahcene a prijemna diskusia. Urcite mi to doda sil do noveho dna :)